Římskokatolická farnost

Blíží se Popeleční středa a budeme na prahu postní doby. Bývá zvykem věřících, že si před  začátkem postní doby dávají různá předsevzetí...

...Tváří v tvář naší křehkosti Bůh neustupuje. Nezůstává ve svém nebeském nekonečném světle, ale přibližuje se, stává se tělem, sestupuje do našich temnot. Nesmířil se totiž s tím, že můžeme sejít z cesty. Když se od něj vzdalujeme, vzdalujeme se od věčnosti, od světla... Bůh proto přichází mezi nás. ...A já se ptám sebe, vás i všech ostatních: chceme mu udělat místo?...

Absolutní nekonečná dokonalost je Bůh. Bůh je láska, pravda a čistota. Bůh stvořil člověka k obrazu svému, proto snaha člověka o lidskou dokonalost dělá Bohu radost. Proč my zdaleka dokonalí nejsme, když se chceme Bohu podobat...

...O Vánocích se Bůh nezjevuje jako vládce shlížející shůry, nýbrž ponižuje se, aby žil a sloužil nám jako malý a chudý společník na naší životní pouti. A my se mu můžeme podobat tím, že budeme žít pro druhé lidi…

...Máme milost mít Boha blízko. Očekáváme Boha a doufáme, že se ukáže. Ale také on doufá, že my se ukážeme jemu!... ..A na mně je jen jedno: obrátit se (k němu). Zastavit se. Neutíkat. Podívat se na něj. Nasměrovat se k němu... ...Odložme tedy obavy, že setkání s ním bude znamenat nepříjemnou konfrontaci, odevzdání kompetencí a ztrátu svobody. Naopak, Bůh pravou svobodu vrací a s ní do našeho života přichází láska, radost a pokoj...