Pryč od magické víry, milujte bez vypočítavosti

Promluva papeže Františka

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Úvodní scéna evangelia v dnešní liturgii (Jan 6,24-35) nám ukazuje několik lodí, které se pohybují směrem ke Kafarnaum. Zástup jde hledat Ježíše. Mohli bychom si myslet, že je to velmi dobré, ale evangelium nás učí, že nestačí Boha hledat, ale musíme se také ptát, proč ho hledáme. Ježíš říká: “Nehledáte mě proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chleba a nasytili se” (v. 26). Lidé byli vlastně svědky zázraku rozmnožení chlebů, ale nepochopili smysl tohoto gesta. Zastavili se u vnějšího zázraku a hmotného chleba. Zastavili se zde, aniž by šli dál, k jeho významu.

Zde je tedy první otázka, kterou si můžeme položit všichni: Proč hledáme Pána? Proč hledám Pána? Jaké jsou motivy mé víry, naší víry? Musíme to umět rozlišovat, protože mezi mnoha pokušeními, která nás v životě potkávají, je i jedno, které bychom mohli nazvat modlářským pokušením. Je to to, které nás vede k tomu, abychom hledali Boha pro svůj vlastní užitek, abychom řešili své problémy, abychom díky němu měli to, co nemůžeme získat sami, tedy kvůli vlastnímu zájmu. Takto však víra zůstává povrchní a dokonce – mohu-li to tak říci – víra zůstává závislá na zázracích. Hledáme Boha, abychom se nasytili, a když se nasytíme, zapomeneme na něj. V centru této nezralé víry není Bůh, ale naše vlastní potřeby. Myslíme na své zájmy, na tolik věcí… Je správné předkládat své potřeby Božímu srdci, ale Pán, který jedná daleko nad naše očekávání, chce s námi žít především ve vztahu lásky. A pravá láska je nezištná, je svobodná. Nemilujeme proto, abychom za to dostali protislužbu. To je ziskuchtivost; a mnohokrát v životě nás zajímá zisk…

Pomoci nám může druhá otázka, kterou zástup klade Ježíšovi: “Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?” (v. 28). Jako by lidé, vyprovokovaní Ježíšem, říkali: “Ale jak očistit naše hledání Boha? Jak se dostaneme od magické víry, která myslí jen na naše potřeby, k víře, která se líbí Bohu?”. A Ježíš ukazuje cestu. Odpovídá, že Božím dílem je přijmout toho, koho Otec poslal, tedy přijmout Ježíše. Není to žádné zavádění náboženských praktik nebo dodržování zvláštních předpisů; je to přijetí Ježíše, je to přijetí Ježíše do našeho života, je to prožívání příběhu lásky se samotným Ježíšem. On je ten, kdo očistí naši víru. Sami toho nejsme schopni. Pán však touží po vztahu lásky. Před tím, co přijímáme a děláme, je tu On, kterého máme milovat. Vztah s ním přesahuje logiku zájmu a kalkulace.

To platí ve vztahu k Bohu, ale také v našich lidských a společenských vztazích. Když se snažíme především o uspokojení svých potřeb, riskujeme, že budeme využívat lidi a situace pro své vlastní cíle. Kolikrát jsme od někoho slyšeli: “Ale ten člověk jen využívá lidi a pak je zapomíná…” Využívat lidi pro svůj vlastní zisk, to je špatné. A společnost, která se zaměřuje na zájmy místo na lidi, je společností, která nepřináší život. Výzva evangelia zní: místo abychom se starali jen o hmotný chléb, který nás živí, přijměme Ježíše jako chléb života a počínaje přátelstvím s ním se učme milovat jeden druhého. S nenuceností a bez vypočítavosti. Milujte bezplatně a bez vypočítavosti, bez využívání lidí, s velkorysostí, s velkodušností.

Prosme nyní Nejsvětější Pannu, která prožila nejkrásnější příběh lásky s Bohem, aby nám dala milost otevřít se setkání s jejím Synem.

Přeložil Petr Vacík

vaticannews