Rubrika: K zamyšlení

Je jeden Bůh, jeden Pán, se svým jednorozeným Synem a Duchem Svatým. Jediná svatost, jediná moc a jediné bytí v Trojici.

Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako i dole na zemi; není jiného boha. Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný! Bůh, dárce lásky a pokoje. Svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl a stalo se, on poručil a vše povstalo. Rozpínal nebesa, nad propastí vyměřoval obzor, dával sílu pramenům oceánu, určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země.

Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš? Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, položils mu k nohám všechno.

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, Ježíše Krista, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen, a aby dal věčný život všem, které mu Bůh dal. Všechno, co má Otec, je i Syna. Jemu je dána veškerá moc na nebi i na zemi. Ježíš Kristus přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci vládce smrti  a vysvobodil všechny ty, kteří jsou celý život drženi v otroctví strachu před smrtí. Sám prožíval utrpení a zkoušky, proto dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí. Dal lidem Boží slovo, pravdu. Dal jim poznat Boží jméno, lásku, slávu a jednotu. Ukázal cestu. Pán Ježíš Kristus je s námi po všechny dny až do konce světa. Žijme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán. Je to Pán a dárce života. Stejně, jako vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. On nemluví sám ze sebe, ale mluví to, co uslyší u Boha. Kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. V Duchu svatém dává své církvi život.

Hlásejme věčnou slávu a a klaňme se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

Tato výzva z Písma tam není jen, aby dodala sílu Pavlovým slovům mířících do Korintu. Myslel to velmi vážně. Důrazně tak oslovuje nejen Korint, ale všechny v každé době.

Proč vlastně se mám smířit s Bohem…Ptejme se každý sám sebe…Jsem smířený s Pánem Bohem?….Opravdu se snaha o smíření s Bohem týká i mě?

Z textů Písma víme jedno, že když nebudeme ve svém srdci, ve své duši smíření s Pánem, tak budeme od něj odloučeni, budeme se ve svém nitru stydět, schovávat. „Budeme se skrývat a jako poběhlící se toulat po zemi“. Budeme odloučeni o jeho lásky, milosti, přijdeme o naději a víru v dobro. Přestaneme být milovanými dětmi božími a necháme se sebou cloumat okolním světem požitků a ideologií.

Všichni máme své slabosti a hříšnosti, díky kterým konáme nepravosti, chyby, ubližujeme druhým, sobě, urážíme Pána a oddalujeme se od jeho lásky a milostí. 

Existuje cesta zpět k Pánu. Touto cestou se však sami musíme chtít vydat. Jde o každodenní cestu. Rozhodnutí vlastní vůle. Vnitřní úsilí o svou duchovní obnovu, abychom se naučili sebeovládáním statečně přemáhat zlo a konat dobro. Proto nyní Popeleční středou začíná postní období. 

Pán je s námi, nemá v nenávisti nic co stvořil, přišel na svět, abychom se obrátili, jedině on ve své lásce dokáže odpustit naše nepravosti, naši zlobu. Ale první krok k Pánu musíme udělat my sami.

„Čiňte pokání a věřte evangeliu.“

Neboť jen pokorným srdcem Pán nepohrdne, odpouští těm, kdo činí pokání, litují svých poklesků. Napravme tedy svá pochybení, ublížení druhým. Pomocí modlitby, postu a almužny ve skrytosti svého srdce usilujme o smíření s Bohem, s jiným člověkem, se sebou samým, se svou situací, se svými omezeními.

Vyslyš Bože naše prosby, a když si dáváme na Popeleční středu sypat na hlavu popel, zahrň nás svým požehnáním. Dej, ať konáme opravdové pokání po celý půst, abychom s čistým srdcem mohli slavit Velikonoce ve spojení s Kristem.

Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila…Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně…Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. (Jan 1, 1-18)

Znějí slova evangelia, tedy slova dobré, radostné zvěsti, že je nám k dispozici světlo, které prozařuje každou temnotu a žádná tma ho nemůže pohltit.

Boží syn přišel na svět, aby osvěcoval každého, kdo ho do svého života přijme. S ním je možné projít i temnými obdobími bezpečně a s nadějí, že Ježíš nakonec zažene každou temnotu.

Prozářený nový rok!

víra.cz

Vánoce znamenají, že do temnot, bolestí a všemožného zla tohoto světa se rozhodl vstoupit nekonečný a milující Bůh, který na sebe přijal lidský úděl se vším všudy. Stal se člověkem z masa a kostí, aby každému z nás šel vstříc do zla a temnot, které osobně i společně prožíváme.

On – tvůrce vesmíru – se nenarodil v nedostupném paláci ze zlata, ale narodil se na místě dostupném všem – v chlévě mezi hnojem a dobytkem na předměstí Betléma. Bůh se tak v Ježíši ztotožňuje s bídou a ubohostí každého člověka.

Chce nám říci, že toto vše podstupuje proto, abychom pochopili, že je nám vždy dostupný, že není v jakémsi nedostupném nebi, ale že je s námi, v našem srdci a že chce vstupovat do každé situace našeho života.

Není bez významu, že se Vánoce slaví v ročním období, kdy jsou nejdelší a nejtemnější noci. A právě do této temnoty nepatrně vstupuje věčné, nekonečné a nepřemožitelné Světlo.

Víra.cz

…nás navštívil ten, který vychází z výsosti, aby zazářil těm, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje…(Lk 1,67-79)
…To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila… Jan 1, 1-18

Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
Flp 4,4-7

Co máme dělat? Vyvinout úsilí (a to velmi mnoho!) na to, aby náš život byl životem radosti, naděje, očekávání velkých Pánových skutků, hlavně jeho příchodu. Jakmile se na toto zaměříme, nebudeme mít na hřích čas. Když dáváme ve svém životě na hledání radosti málo času a prostoru, potom se nedivme, že se motáme v pokušeních těla i světa a že často poté selháváme.

Proto se snažme si každý den znovu a vytrvale vybrat: „Chci dnes oslavovat svého Pána. Nechci mít čas na hřích“ (dcza.sk)

Když překrásné slunéčko vychází
a temná noc pryč od nás odchází,
vzdejme za to Bohu chvály,
že jsme zdraví z lože znovu vstali.

Nebeská i pozemská stvoření,
slunce, měsíc s jasnými hvězdami,
všechno každý den vesele
chválí svého Pána, Stvořitele.

Pamatuj i ty ráno každý den,
že jsi k obrazu Božímu stvořen,
máš Stvořitele chváliti
a za všechno jemu děkovati.

Buď ti za to chvála, Pane Bože,
že jsme všichni vstali ráno z lože;
prosíme tě, milý Pane,
ať se nám dnes nic zlého nestane.

Zaopatřuj nás, Pane, tento den
pokrmem, nápojem i oděvem;
rač krmiti tělo chlebem
a duši svým svatým Božím slovem.

Hymnus, Ranní chvála, Breviář

Bože, vzývám tě, když se rodí tento den.

Pomoz mi, abych se dokázal modlit a soustředit své myšlenky na tebe,
neboť pouze svými vlastními silami to prostě nezmohu.

Ve mně se rozhostila temnota, ale u tebe je světlo.
Cítím tíhu své samoty, ale také vím, že ty mne nikdy neopustíš.

Jsem naplněn strachem, ale vím, že u tebe je pomoc.
Jsem pln neklidu, ale vím, že u tebe je pokoj.

V mém nitru se rozhostila hořkost,
ale vím, že u tebe je trpělivost.

Nechápu tvé cesty,
ale ty víš dobře, kudy mne vedeš.

(D. Bonhoeffer)

Pastorace.cz

Bůh se dívá na touhu srdce a z tohoto pohledu je zde vzor srdce, které je z lásky k Bohu a pro lid, za který Ježíš zemřel odhodláno k jakémukoliv přemáhání.

Neříkejme si „Bůh to či ono přece nechce“, ale zapamatujme si, že Bůh hledí především na srdce. Žádné heroické skutky by před Bohem neměly cenu, pokud by jejich důvodem nebyla opravdová láska.

sv. Basil Velký (Jan Chlumský)