Rubrika: K zamyšlení

Svatý Josef byl muž spravedlivý. Tys ho dal za snoubence Bohorodičce, Panně Marii.

On byl služebník věrný a moudrý.

A tys mu svěřil svatou rodinu, aby jako otec chránil toho, který se mocí Ducha Svatého stal člověkem, tvého jednorozeného Syna, našeho Pána Ježíše Krista.

A proto tě chválíme a oslavujeme.

Panny Marie Bolestné, 15. září 2025

Veliké věci jsi učinil celému světu, sklonil ses k poníženosti své služebnice a skrze ni jsi dal světu spasitele, svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista. On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí…

Panno Maria veď mě pod kříž svého Syna, jenž rozepíná svou náruč, s tebou chci stát pod křížem. Neboť přimo před tvýma očima, jen díky naší vině umírá tvůj Syn. Tvým srdcem truchlícím a zbědovaným proniká sedmerý meč utrpení a smutku.

Žaluplná, zarmoucená a nebem požehnaná žena, bez hříchu. Jsi matka Boží a i přes naší vinu ses pod křížem stala matkou nás všech. Ženo, to je tvůj syn….To je tvá matka. 

Maria, do srdce mého vtiskni rány Syna svého, jeho kříž kéž je i můj.

 

 

 

 

 

Aleluja. To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!

Výraz tváře se mu změnil, jeho šat oslnivě zbělel, a když se probrali, spatřili jeho slávu.

Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu.

Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.

Věříš tomu?

Je jeden Bůh, jeden Pán, se svým jednorozeným Synem a Duchem Svatým. Jediná svatost, jediná moc a jediné bytí v Trojici.

Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako i dole na zemi; není jiného boha. Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný! Bůh, dárce lásky a pokoje. Svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl a stalo se, on poručil a vše povstalo. Rozpínal nebesa, nad propastí vyměřoval obzor, dával sílu pramenům oceánu, určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země.

Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš? Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, položils mu k nohám všechno.

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, Ježíše Krista, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen, a aby dal věčný život všem, které mu Bůh dal. Všechno, co má Otec, je i Syna. Jemu je dána veškerá moc na nebi i na zemi. Ježíš Kristus přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci vládce smrti  a vysvobodil všechny ty, kteří jsou celý život drženi v otroctví strachu před smrtí. Sám prožíval utrpení a zkoušky, proto dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí. Dal lidem Boží slovo, pravdu. Dal jim poznat Boží jméno, lásku, slávu a jednotu. Ukázal cestu. Pán Ježíš Kristus je s námi po všechny dny až do konce světa. Žijme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán. Je to Pán a dárce života. Stejně, jako vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. On nemluví sám ze sebe, ale mluví to, co uslyší u Boha. Kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. V Duchu svatém dává své církvi život.

Hlásejme věčnou slávu a a klaňme se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

Tato výzva z Písma tam není jen, aby dodala sílu Pavlovým slovům mířících do Korintu. Myslel to velmi vážně. Důrazně tak oslovuje nejen Korint, ale všechny v každé době.

Proč vlastně se mám smířit s Bohem…Ptejme se každý sám sebe…Jsem smířený s Pánem Bohem?….Opravdu se snaha o smíření s Bohem týká i mě?

Z textů Písma víme jedno, že když nebudeme ve svém srdci, ve své duši smíření s Pánem, tak budeme od něj odloučeni, budeme se ve svém nitru stydět, schovávat. „Budeme se skrývat a jako poběhlící se toulat po zemi“. Budeme odloučeni o jeho lásky, milosti, přijdeme o naději a víru v dobro. Přestaneme být milovanými dětmi božími a necháme se sebou cloumat okolním světem požitků a ideologií.

Všichni máme své slabosti a hříšnosti, díky kterým konáme nepravosti, chyby, ubližujeme druhým, sobě, urážíme Pána a oddalujeme se od jeho lásky a milostí. 

Existuje cesta zpět k Pánu. Touto cestou se však sami musíme chtít vydat. Jde o každodenní cestu. Rozhodnutí vlastní vůle. Vnitřní úsilí o svou duchovní obnovu, abychom se naučili sebeovládáním statečně přemáhat zlo a konat dobro. Proto nyní Popeleční středou začíná postní období. 

Pán je s námi, nemá v nenávisti nic co stvořil, přišel na svět, abychom se obrátili, jedině on ve své lásce dokáže odpustit naše nepravosti, naši zlobu. Ale první krok k Pánu musíme udělat my sami.

„Čiňte pokání a věřte evangeliu.“

Neboť jen pokorným srdcem Pán nepohrdne, odpouští těm, kdo činí pokání, litují svých poklesků. Napravme tedy svá pochybení, ublížení druhým. Pomocí modlitby, postu a almužny ve skrytosti svého srdce usilujme o smíření s Bohem, s jiným člověkem, se sebou samým, se svou situací, se svými omezeními.

Vyslyš Bože naše prosby, a když si dáváme na Popeleční středu sypat na hlavu popel, zahrň nás svým požehnáním. Dej, ať konáme opravdové pokání po celý půst, abychom s čistým srdcem mohli slavit Velikonoce ve spojení s Kristem.

Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.