Tato postní doba je jiná než všechny předcházející. Víme, co postní doba znamená. Je přípravou na Velikonoce. Na to, že život porazí smrt. Do této postní doby nám však vstoupilo něco nečekaného, co náhle zatřáslo, ohromilo celým světem.
Máme se postit – tedy mimo jiné odepřít si to, co máme rádi. Pro někoho to bylo pití (alkohol), pro dalšího maso, pro jiné sladkosti. Okolnosti možné nákazy a nemoci nám však přinesly i další půst – půst od světa, jaký jsme doposud žili a jaký jsme znali. Je to pro nás všechny nové. I to, že nevíme, co bude dál, co budoucnost přinese.
Nevíme ani, jak budou probíhat letošní Velikonoce. Ani z hlediska bohoslužeb a obřadů.
Postní doba je mimo jiné také o uvědomění si svých nedostatků, prohřešků, své slabosti. A o tom nepodlehnout jim. Najít v sobě nového, lepšího, čistšího, jiného člověka. Tak, aby tento nový člověk byl připraven na veliké setkání. Setkání s životem, se vzkříšeným Spasitelem.
Všechna tato slova nabývají v současné situaci svého pravého významu.
Prožívejme tento zvláštní postní čas s vírou a nadějí, že Ježíš z mrtvých vstal.
A opatrujme sebe i své blízké.
o.Piotr
P.S.: Dialog s nevěřícím profesorem
Nevěřící profesor filozofie stojí v posluchárně, naplněné studenty, a položí otázku jednomu z nich:
– Jste křesťan, že?
– Ano, pane.
– Takže věříte v Boha.
– Samozřejmě.
– Je Bůh dobrý?
– Samozřejmě, že je dobrý.
– Je Bůh všemohoucí? Může Bůh dělat všechno?
– Ano.
– A Vy jste dobrý nebo špatný?
– Podle Bible jsem nedokonalý.
Na profesorově tváři se objevil vítězoslavný úsměv.
– Ach ano, Bible!
A po chvíli přemýšlení dodává:
– Mám pro vás příklad. Řekněme, že znáte nemocného a trpícího člověka, kterého můžete léčit. Máte takové schopnosti. Pomohli byste této osobě? Nebo byste to alespoň vyzkoušeli?
– Samozřejmě, profesore.
– Takže jste dobrý …!
– Myslím, že to nemůžeme říct takhle.
– Ale proč ne? Koneckonců, pomohli byste nemocnému, který je v nouzi, pokud byste mohli. Většina z nás by to udělala. Ale Bůh ne.
Protože student mlčí, profesor pokračuje:
– Nepomáhá, že? Můj bratr byl křesťan a zemřel na rakovinu, přestože se modlil k Ježíši za uzdravení. Je Ježíš dobrý? Můžete mi na tuto otázku odpovědět?
Student stále mlčí, takže profesor dodává:
– nemůžete odpovědět, že?
Student v zamyšlení sáhne po sklenici vody ze svého stolu a napije se.
– Začněme od počátku. Je to, co pochází od Boha, dobré?
– No … ano, je to dobré.
„Je Satan dobrý?“
Student bez váhání odpoví:
– Ne.
– A odkud pochází Satan?
Student začal:
– Od Boha.
– Přesně. Bůh stvořil satana. Teď mi řekněte synu: je na světě zlo?
– Zlo existuje.
– Takže ve vesmíru je zlo. A to byl Bůh, kdo vytvořil vesmír, že?
– Samozřejmě.
– Takže kdo vytvořil zlo? Protože Bůh stvořil všechno, Bůh také stvořil zlo. A protože zlo existuje, tak podle pravidel logiky je i Bůh zlý.
Student je zaražený a nemůže najít odpověď.
„A existují nějaké nemoci, nemorálnost, nenávist, odpor?“ Všechny hrůzy, které se objevují ve světě, který nás obklopuje?
Student odpoví chvějícím se hlasem.
– Existují.
– Kdo je vytvořil?
V místnosti bylo ticho, takže profesor opakuje otázku:
– Kdo je vytvořil?
Nikdo neodpovídá. Profesor se zastaví a začne se rozhlížet po posluchárně. Všichni studenti ztuhli.
– Povězte mi, učitel se ptá jiné osoby:
– Věříte v Ježíše Krista, synu?
Jasný tón studentovy odpovědi pozornost profesora upoutá:
– Ano, pane, věřím.
Muž se tedy ptá studenta:
– Z vědeckého hlediska máte pět smyslů, pomocí kterých hodnotíte svět kolem sebe. Už jste někdy viděli Ježíše?
– Ne, profesore. Nikdy jsem Ho neviděl.
– Tak řekněte nám, slyšeli jste někdy svého Ježíše?
– Ne, profesore …
– Dotkli jste se někdy vašeho Ježíše, ochutnali jste ho nebo ho cítili? Už jste někdy měli fyzický kontakt s Ježíšem Kristem nebo Bohem v jakékoli formě?
– Ne, pane, bohužel jsem takový kontakt neměl.
– A stále v něj věříš?
– Ano.
– Koneckonců, podle všech pravidel experimentování věda tvrdí, že váš Bůh neexistuje … Co říkáte, synu?
„Nic,“ odpoví, „mám jen víru.“
– Ano, víra … – opakuje profesor – a tady se věda setkává s Bohem jako
s problémem. Neexistují žádné důkazy, pouze víra.
Student na chvíli mlčí a pak položí profesorovi otázku:
– Pane profesore, existuje něco jako teplo?
– Ano.
– Existuje takový jev jako je zima?
– Ano, synu, taky je zima.
– Ne, profesore, není zima.
Profesor se zaujatě obrátil ke studentovi.
Všichni v místnosti ztuhli. Student začne vysvětlovat:
– Můžete mít hodně tepla, více tepla, super teplo, mega teplo, nekonečné teplo, zahřívání na bělost, málo tepla nebo nedostatek tepla, ale nemáme nic, co bychom mohli nazvat chladem. Látky můžete ochladit na teplotu minus 273,15 stupňů Celsia (absolutní nula), což znamená žádné teplo, nemůžeme dosáhnout nižší teploty. Neexistuje žádný takový jev jako zima, jinak bychom byli schopni ochladit látky na teploty pod 273,15 ° C. Každá látka nebo věc se podrobuje testování, pokud má energii nebo je jejím zdrojem. Absolutní nula je celkový nedostatek tepla. Jak vidíte, profesore, zima je jen slovo, které používáme k popisu nedostatku tepla. Nemůžeme změřit chlad. Měříme teplo v jednotkách energie, protože teplo je energie.
V přednáškovém sále bylo hluboké ticho. Ve vzdáleném rohu někdo upustil pero, které vydalo do ticha zvuk, jako kdyby spadlo kladivo.
– A co tma, profesore? Existuje takový jev jako tma?
„Ano,“ odpoví profesor bez váhání, „co je noc, ne-li tma?“
– Mýlíte se znovu. Tma není něco, tma je nedostatek něčeho. Možná máte malé světlo, normální světlo, jasné světlo, blikající světlo, ale pokud není žádné světlo, pak není nic, a to je to, čemu říkáme tma, že? To znamená slovo temnota. Ve skutečnosti tma neexistuje. Pokud by existovala, mohl byste ji nechat ztmavnout, že?
Profesor se lehce usmívá a dívá se na studenta. Libuje si, že to bude dobrý student.
– Co tím myslíte, mladý muži?
– Upozorňuji Vás, profesore, že předpoklady vašeho uvažování jsou od samého začátku nepravdivé, takže učiněný závěr je také nepravdivý.
Tentokrát je na profesorově tváři úžas:
-Nepravdivé? Jak mi to dokážete?
– Předpoklady vašich úvah jsou založeny na dualismu, vysvětluje student:
– Říkáte, že existuje život a smrt, že existuje dobrý Bůh a špatný Bůh. Považujete Boha za hotového člověka, kterého můžeme změřit. Profesore, věda nedokáže vysvětlit ani takový jev, jako je myšlenka. Používá koncepty elektřiny a magnetismu, aniž by plně pochopila podstatu některého z těchto jevů. Tvrdit to, že smrt je opakem života, svědčí o ignorování skutečnosti, že smrt neexistuje jako měřitelný jev. Smrt není opakem života, je to jeho absence. Profesore, prosím, odpovězte mi. Vyučujete studenty, kteří pocházejí z opic?
„Pokud máte na mysli evoluci, mladý muži, pak ano.“
– Už jste někdy sledoval tento proces na vlastní oči?
Profesor zavrtěl hlavou, stále se usmíval a uvědomil si, jakým směrem směřují argumenty studenta. Velmi dobrý student, opravdu.
– Protože nikdo z nás nikdy nebyl svědkem evolučních procesů a není schopen je sledovat pomocí experimentu, tak v této situaci, podle vaší předchozí argumentace, nepředáváte nám vědecké názory, že? Jste tedy spíše kazatel než vědec?
V místnosti to zašumělo. Student čeká, až nastalé napětí poklesne.
– Abych vám ukázal, jak jste manipuloval s mým předchůdcem, dovolte mi uvést další příklad – student se rozhlédne po místnosti.
– Už jste někdy někdo viděli profesorův mozek?
Hlediště se rozesměje.
„Slyšel někdo, dotkl se, ochutnal nebo viděl někdo profesorův mozek?“ Vypadá to jako že nikdo. Takže podle metody vědeckého výzkumu, kterou jste zmínil dříve, lze říci, ve vší úctě k vám, že nemáte mozek, profesore. Pokud věda říká, že nemáte mozek, jak můžeme věřit vašim přednáškám, profesore?
V místnosti je mrtvé ticho. Profesor se nedůvěřivě a s rozevřenýma očima dívá na studenta. Po chvilce ticha, která trvá téměř věčně, profesor zvolal:
– Vypadá to, že v to musíte věřit.
– Takže připouštíte, že víra existuje a co více, je to základní prvek našeho každodenního života. Profesore, řekněte mi, existuje něco jako zlo?
Profesor si není jistý odpovědí.
– Samozřejmě, že existuje. Všimneme si toho každý den. I při každodenním setkání člověka s člověkem. V celém světě je plno zločinů a násilí. Koneckonců, tyto jevy nejsou ničím jiným než zlem.
Student odpovídá:
– Zlo neexistuje, profesore, nebo se spíše neobjevuje jako fenomén sám o sobě. Zlo je prostě nedostatek Boha. Je to jako temnota a chlad, vypadá to jako slovo stvořené člověkem k popisu nepřítomnosti Boha. Bůh nevytvořil zlo. Zlo se objeví, když člověk nemá Boha ve svém srdci. Zlo je jako zima, která je výsledkem nedostatku tepla, a jako tma, která je výsledkem nedostatku světla.
Profesor klesl na židli.
Výše uvedený dialog je přičítán Einsteinovi, což bohužel není pravda. Einstein není autorem knihy Pt. „Bůh a věda“ 1921, ale připustíte, že výše uvedený příběh je velmi zajímavý !!!
po: Artur Pinkowski
