Jan 14,15-21
Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.
Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně, jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Evangelium této neděle (srov. Jan 14,15-21) prezentuje dvě poselství: zachovávání přikázání a přislib Ducha svatého.
Ježíš pojí lásku k Sobě se zachováním přikázání, na což klade důraz ve své řeči na rozloučenou: »Jestliže mne milujete, budete zachovávat má přikázání« (v.15); »Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje« (v.21). Ježíš od nás žádá, abychom Jej milovali, ale vysvětluje, že tato láska se nevypotřebuje v nějaké touze či citu. Nikoli, vyžaduje ochotu následovat Jej Jeho cestou, kterou je Otcova vůle. Shrnuje ji přikázání vzájemné lásky, vyslovené Ježíšem samotným: »Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy« (Jan 13,34). Neřekl: „Milujte mne, jako jsem já miloval vás“, nýbrž „milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“. Miluje nás, aniž by za to žádal něco na oplátku, a chce, aby se tato Jeho zdarma darovaná láska stala konkrétní náplní života mezi námi: taková je Jeho vůle.
Aby pomohl učedníkům jít touto cestou, slibuje Ježíš, že bude prosit Otce, aby seslal »jiného Přímluvce« (v.16), tedy Těšitele, Obhájce, který zaujme Jeho místo a daruje jim chápavost slyšet a odvahu zachovávat Jeho slova. Toto je Duch svatý, který je Darem Boží lásky, sestupující do srdce křesťana. Poté co byl Ježíš zabit a vstal z zmrtvých, dostává se Jeho lásky těm, kdo v Něj uvěří a jsou pokřtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Samotný Duch je vede, osvěcuje a posiluje, aby se každý mohl ubírat životem i v protivenstvích a těžkostech, v radostech i bolestech a zůstávat na Ježíšově cestě. To je možné právě zachováváním poddanosti Duchu svatému, aby mohl Svojí činorodou přítomností nejenom těšit, nýbrž i přetvářet srdce a otevírat je pravdě a lásce.
Vzhledem ke zkušenosti pochybení a hříchu, kterou všichni máme, nám Duch svatý pomáhá, abychom nepodlehli, a umožňuje nám plně chápat a žít smysl Ježíšových slov: »Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání« (v.15). Přikázání nám nejsou dána jako určitý druh zrcadla, ve kterém vidíme odraz svých ubohostí a svých nedůsledností. Nikoli, k tomu nejsou. Boží Slovo je nám dáno jako Slovo života, které proměňuje, obnovuje, nesoudí proto, aby zavrhovalo, nýbrž uzdravuje a má za účel odpuštění. Takové je Boží milosrdenství. Slovo je světlo našich kroků. A to vše je dílo Ducha svatého! On je Boží Dar, Bůh sám, který nám pomáhá být svobodnými lidmi, kteří chtějí a umějí milovat a pochopili, že život je posláním zvěstovat divy, jež uskutečňuje Pán v každém, kdo Mu důvěřuje.
Panna Maria, která je vzorem církve, dovede naslouchat Božímu Slovu a přijímat dar Ducha svatého, ať nám pomáhá, abychom prožívali evangelium radostně a uvědomovali si, že nás nese Duch svatý, božský oheň, který zahřívá srdce a osvěcuje naše kroky.
Přeložil Milan Glaser