Vánoce znamenají, že do temnot, bolestí a všemožného zla tohoto světa se rozhodl vstoupit nekonečný a milující Bůh, který na sebe přijal lidský úděl se vším všudy. Stal se člověkem z masa a kostí, aby každému z nás šel vstříc do zla a temnot, které osobně i společně prožíváme.
On – tvůrce vesmíru – se nenarodil v nedostupném paláci ze zlata, ale narodil se na místě dostupném všem – v chlévě mezi hnojem a dobytkem na předměstí Betléma. Bůh se tak v Ježíši ztotožňuje s bídou a ubohostí každého člověka.
Chce nám říci, že toto vše podstupuje proto, abychom pochopili, že je nám vždy dostupný, že není v jakémsi nedostupném nebi, ale že je s námi, v našem srdci a že chce vstupovat do každé situace našeho života.
Není bez významu, že se Vánoce slaví v ročním období, kdy jsou nejdelší a nejtemnější noci. A právě do této temnoty nepatrně vstupuje věčné, nekonečné a nepřemožitelné Světlo.
…nás navštívil ten, který vychází z výsosti, aby zazářil těm, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje…(Lk 1,67-79)
…To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila… Jan 1, 1-18