Svatí měsíce října

SV. NARCIS, 29. října

Sv. Narcis, biskup

připomínka, biskup

Atributy: džbán, anděl, biskup, pastýřská berla

Narodil se před koncem 1. století. Z Narcisova mládí nám údaje chybí. Měl velmi dobrou pověst, lidé ho vyhledávali jako svatého kněze. V řeči byl prý velmi opatrný, v činech rozhodný, ve zbožnosti horlivý a po celý život oplýval pevným zdravím. Nikdy mu nechyběla ochota pomáhat potřebným, takže bylo o něm napsáno, že „byl okem slepému, nohou chromému, otcem sirotků a ochráncem utiskovaných.“

Není tedy divu, že s pověstí vynikajícího pastýře byl vybrán za biskupa v Jeruzalémě. Překvapuje nás pouze jeho vysoký věk v době zvolení za nástupce jeruzalémského biskupa Dolichiana. Ten zemřel asi po roce 180, Narcis měl tedy již přes 80 roků.

Narcis byl na svůj věk velmi aktivní a přitom se snažil žít hodně asketicky. O Narcisovi se traduje, že za svého biskupského působení konal zázraky. O slavnosti velikonoční noci bylo přítomno hodně věřících a přestože se na ni konala nemalá příprava, přehlédl se nedostatek oleje v lampách, které prý při slavení bohoslužby dohasínaly. Narcis požehnal jeden ze džbánů s vodou, která měla být křestní a jáhnům nařídil dolití lamp, které se nádherně rozhořely.

V roce 212 Alexandr (pomocník Narcise) uvedl v dopise, že 116 letý Narcis je ještě naživu. Někde se uvádí, že v tomto roce zemřel. Jinde autoři martyrologia došli k závěru, že by mohlo jít o úmrtí až kolem roku 222, což by mohlo znamenat dožití se přibližně 126 let.

SV. MARCEL, 30. října

připomínka, setník

Sv. Marcel, centurion

Podle letopisů údajně pocházel ze Španělska. Zemřel mučednickou smrtí v dnešním Maroku. Byl to setník, který místo nařízeného obětování pohanským bohům složil vojenskou hodnost i zbraň s prohlášením, že je křesťan a nemůže se dále řídit příkazy, kterým je jako voják povinen, ale jen naukou Ježíše Krista. Za tuto věrnost mu byla setnuta hlava. 

Kvůli své víře předstoupil před vojenské prapory, odložil důstojnický pás a zvolal: „Já obětuji pouze Ježíši Kristu, věčnému králi!“

Při odkládání zbraně a dalších odznaků své důstojnické služby prý prohlásil: „Od nynějška již nebudu sloužit císařům, protože opovrhuji modloslužbou, prokazovanou hluchým a němým bohům ze dřeva a kamene. Je-li voják nucen obětovat dřevu a kovu, pak mi nezbývá než zříci se vojenské hodnosti a vystoupit z vojska.“

Podle legendy, v době kdy jeho legie pobývala v Leónu na severozápadě Španělska, se oženil s dívkou Nonou ze vznešeného rodu a měl s ní celkem 12 synů.

SV. WOLFGANG, 31. října

Sv. Wolfgang

připomínka, biskup

Patron: Řezna, Bavorska; pastýřů, sochařů, lodníků, dřevorubců, tesařů, nevinně zajatých a vězněných

Atributy: biskup, biskupské insignie, císař, kostel

Narodil se kolem roku 924 u Reutlingenu ve Švábsku v Německu. Byl synem hraběte z Pfullingen a Gertrudy z Veringen, kteří Wolfgangovi zajistili vysoké vzdělání. Za studiem odešel na ostrov Bádenského jezera do Reichenau. Zde se jeho přítelem stal Jindřich Babenberský, pozdější trevírský arcibiskup. 

Později odešel do kláštera v Einsiedelnu ve Švýcarsku. Augsburský biskup Ulrich mu v r. 970 udělil kněžské svěcení. Wolfgang další rok odešel jako misionář do Uher. V roce 973 však od salcburského arcibiskupa přijal biskupské svěcení a nastoupil na stolec v Regensburgu.

Wolfgangovou první starostí bylo zjištění situací v klášterech, které pod jeho vedení spadaly a začal s jejich reformou, včetně vytvoření opatství, aby kláštery měly své vlastní představené. Zároveň mu šlo i o obnovu a pozvednutí diecézní pastorace.

Sv. Wolfgang, biskup, patron Bavorska

Dalším velmi významným krokem bylo ustanovení pražského biskupství. Během prvního roku po nástupu do úřadu Wolfgang připravil potřebný dokument o založení nové diecéze, vše potřebné projednal s císařem Otou I. i českým panovníkem Boleslavem II.

Zemřel při cestě k salcburskému arcibiskupovi na poradu. U obce Pupping poblíž Lince v Horním Rakousku jej zachvátila horečka a pocítil, že nastává konec jeho pozemského života. Nechal se proto přenést do nejbližšího chrámu.

Byl jím v této obci kostel sv. Otmara, z nějž měl v mystickém zážitku v době povolání na biskupský stolec předpovězeno, že po 22 letech bude povolán na věčnost. To se splnilo u jeho oltáře, kde ještě přijal svátosti na cestu a pak v kajícím ulehnutí na tvář, jako při prostraci za svého svěcení, odevzdal Pánu svou duši.

Předtím jeho nejbližší doprovod chtěl bránit ostatním lidem ve vstupu do kostela, v němž umíral biskup. Ten však řekl: „Nechte otevřeno, ať vstoupí kdo chce. Nestydím se zemřít, hanbou je pouze hřích, nikoli smrt.“

Pohřben byl v Regensburgu. Ke kanonickému schválení Wolfgangovy úcty došlo v říjnu 1052 papežem Lvem IX. při přenesení jeho ostatků do nové krypty chrámu sv. Emeráma. K většímu rozšíření jeho úcty začalo docházet až ve 14. století.