Kostel Nanebevzetí Panny Marie
HISTORIE FARNOSTI VE FOTOGRAFIÍCH
Přečtěte si: Záznamy z kroniky farnosti Těškovice
Církevní správa Těškovic
Od svého založení v první polovině 13. století spadaly Těškovice pod správu farního kostela sv. Martina v Pusté Polomi. To však neplatilo vždy, protože mezi lety 1470 (zpustnutí celé Polomi za česko-uherských válek) a rokem 1576 (výstavba nového kostela) zůstává církevní příslušnost Těškovic nejasná. Obyvatelé Těškovic tehdy museli docházet buď do kostela v Lubojatech, nebo ve Slatině. V období před třicetiletou válkou se na Bílovecku (a také v Těškovicích) rozšířil protestantismus, takže v té době mohli lidé navštěvovat i protestantský kostel v Kyjovicích.
První, dřevěná kaple
První kaplí v Těškovicích byla dřevěná stavba o rozměrech 6 x 4 metry. Byla pravděpodobně postavena roku 1814, kdy pro ni ulil zvonař František Stanke z Opavy malý zvon (váha 20 kg, průměr 34 cm) zdobený reliéfy sv. Floriána a sv. Jana Křtitele. Tato kaplička stála ve dnešním vjezdu k domu čp. 23 v tehdejším centru obce. 24. června 1858 však v její blízkosti u domu čp. 20 vznikl požár, který zničil polovinu vesnice. Je více než pravděpodobné, že tehdy lehla tato kaple popelem.
Výstavba zděné kaple
Po zničení staré kaple bylo nutno vystavět novou, z pochopitelných důvodů kamennou. Existovaly plány ji vystavět již jako kostel a zřídit v Těškovicích faru, avšak tehdejší obecní výbor zřejmě z finančních důvodů rozhodl je nerealizovat. Hrabě Theodor von Falkenhayn, pán na Kyjovicích a poslanec slezského zemského sněmu, tak poskytl obci nejen materiál na stavbu, ale především i stavební plány dovezené z Vídně. Ty předpokládaly poněkud delší stavbu „o čtyřech oknech“, ale na nátlak obecního výboru byla stavba „o jedno okno“ zkrácena na 17,5 m.
Výstavba kaple začala roku 1863 v novogotickém slohu. Na střeše byla umístěna dřevěná zvonice, do které byl zavěšen dříve zmíněný zvon ze staré kapličky. Novostavbu vysvětil o tři roky později (20. října 1866) pustopolomský farář František Neisser. Jelikož patrocinium stavby náleží Panně Marii, byla na klenbě realizována malba jejího nanebevzetí. Tato malba však byla později překryta jiným motivem, takže z původního vybavení kaple se dochovala pouze křížová cesta.
Roku 1888 byl u vchodu vystavěn mramorový kříž. Spolu s dřevěným křížem u cesty na Bítov byly zřejmě vystavěny kvůli extrémnímu krupobití, který tehdy postihlo celé naše území.
Změny kvůli založení samostatné fary
Na začátku 20. století dostaly plány na realizaci samostatné farnosti konkrétnější podobu. Situace, kdy byl farní kostel vzdálen hodinu chůze velmi kopcovitým terénem, byla nadále neúnosná. Občané tehdy založili za účelem podpory této myšlenky spolek „Jednota pro zřízení samostatné duchovní správy v Těškovicích“. Ze získaných prostředků byla na pozemku severně od kaple roku 1902 vystavěna budova fary. Pozemek i stavební materiál darovala kyjovická hraběnka Berta Stolbergová, vdova po Theodoru Falkenhaynovi. Přesto si obec musela vzít poměrně vysokou půjčku 30 000 korun na výdaje spojené se stavbou a hlavně s financováním činnosti kněze, které vyžadovala olomoucká kapitula.
Aby byly splněny požadavky kladené na farní kostel, byla roku 1903 přistavěna na jižní straně kaple sakristie a o čtyři roky později pak i malá předsíň na ochranu hlavního vchodu před nepřízní počasí. Po dlouhém úsilí byla 28. listopadu 1909 těškovická kaple povýšena listinou arcibiskupské konzistoře v Olomouci na farní kostel. Od roku 1910 pak na faře trvale sídlí první těškovický kněz, páter Antonín Ryšavý.
Nerealizované plány na rozšíření kostela
Po úspěšném završení těchto snah o vlastní faru však bylo záhy zjištěno, že kostel kapacitně nestačí. V Těškovicích na začátku 20. století totiž narostl počet obyvatel téměř na 900 a kostel mohl pojmout pouze třetinu z nich. Tehdy se naplno projevila padesát let stará neprozřetelnost členů obecního výboru. Tuto nepříjemnost se obec roku 1913 pokoušela řešit oprášením tehdy deset let starého projektu, který počítal s přístavbou dvou malých kaplí na severní straně kostela. Arcibiskupská konzistoř v Olomouci však tento plán neschválila, protože kapacitní problém nemohl vyřešit, a místo toho doporučila uvažovat o rozšíření kostela „do šířky“ severním směrem. Za tímto účelem byla vyslána roku 1913 stavební komise, která po důkladném průzkumu zjistila, že tato myšlenka je technicky neproveditelná. Proto navrhla demolici stávající stavby a vybudování zcela nového trojlodního kostela, obráceného průčelím k jihu. Nový kostel měl být tak velký, že v případě realizace by jeho presbytář končil v těsné blízkosti fary. Pojal by až 1200 lidí a zároveň by mohl sloužit i pro obyvatele sousedních Výškovic. V září 1913 slezská zemská vláda na tento projekt dokonce schválila peněžní dotaci. Tyto velkolepé plány však zhatilo vypuknutí I. světové války o půl roku později.
Snahy o rozšíření kostela však přetrvaly celé období První republiky. Z roku 1938 tak pochází další návrh, který navrhoval přístavbu zděné věže (poněkud užší než dnes) a prodloužení presbytáře směrem ke škole o 3,5 m. Z důvodu propuknutí další světové války však nebyl realizován ani tento projekt.
Výstavba věže
Po komunistickém převratu roku 1948 byl nastolen ostrý proticírkevní kurs, takže o rozšíření kostela nebylo možné ani uvažovat. Až po třiceti letech se podařilo vyprojektovat a především prosadit přístavbu nové, zděné věže. Okresní národní výbor v Opavě tuto akci povolil s podmínkou, že veškeré práce provede těškovický farní úřad svými prostředky. Stavební práce na věži započaly v srpnu 1974 stržením staré dřevěné vížky a byly realizovány svépomocí občanů za dva roky během dvou let. Po dokončení roku 1976 byl ulit v Brodku u Přerova nový zvon o váze 220 kg, na kterém je vyobrazena Panna Marie.
Po dokončení věže přišel další výrazný zásah do vzhledu kostela až v roce 2008, kdy došlo k celkové rekonstrukci střechy. V roce 2010 se pak kostel dočkal nejen nové fasády, která barevně sjednotila věž s lodí, ale i nových, estetičtějších a hlavně funkčních, kostelních hodin.