Zvony neodmyslitelně patří ke křesťanské tradici a k naší kultuře, která byla a je křesťansky utvářena.
Tak jako kostely a kaple jsou viditelným znamením vztahu člověka k Bohu, tak je hlas zvonů slyšitelným znamením tohoto vztahu. Je znamením volání Boha k člověku i člověka k Bohu. Zvon mluví svým srdcem.
Kostel bez zvonu je jako němý, tak jako zvon i člověk bez srdce.
Hlas zvonu:
- oznamuje Kristovo vzkříšení
- zve k modlitbě
- zve věřící k bohoslužbě
- připomíná smrt Pána Ježíše
- upozorňuje na proměňování
- ohlašuje radostnou událost ve farnosti (svatba)
- vybízí k modlitbě za zemřelé, oznamuje úmrtí člověka
- dává slyšitelný rozměr slavnostním příležitostem (korunovace panovníka)
- slouží jako poplachový signál (požár, povodně, vpád cizích vojsk)
ZVONY Z TĚŠKOVSKÉHO KOSTELA
V roce 1954 došlo ke zhotovení nové, tehdy ještě znovu dřevěné, věže na místním kostele. To byla příležitost pro pana Otakara Tomáše opatřit kostel v Těškovicích druhým zvonem. Nechal vyhotovit konstrukci nové věže tak, aby se do ní vešly dva zvony. Tesařské a stolařské práce provedl pan Vladislav Kupka ve stolařské dílně svého otce (Těškovice č.p. 104). Pan Tomáš se na tuto akci připravoval velmi dlouho před její realizací. Sháněl mezi občany kovový odpad z mosazi a bronzu, ze kterých nechal odlít kovový zvon.
K vyhotovení nového zvonu však nedošlo. Najednou se objevil zvon druhý. Jednalo se nejspíš o zvon z kyjovického zámku, kde nebyl v tu dobu používán a pocházel zřejmě ze zvonice, která kdysi v zámku existovala. Nepodařilo se zjistit původ tohoto zvonu.
Na novou věž tak byly umístěny dva zvony. Byly nad sebou, protože půdorysná plocha věže neumožňovala umístění vedle sebe. Do prostoru kostela byly vtaženy dva provazy, kterými se zvony uváděly do činnosti, každý zvlášť. Druhý zmiňovaný zvon nesloužil dlouho, protože způsobem ovládání nevydržel a praskl. Ale ani tak neměl zvon valný zvuk.
Přečtěte si: