Marii nastala chvíle, kterou každým dnem očekávala – porodila miminko a s Josefem mu dali jméno Ježíš – tak jak jí to v Nazaretě řekl anděl Gabriel. Maria děťátko zabalila do plenek a Josef mu připravil postýlku v jeslích vystlaných měkkým senem.
Na pastvinách v okolí Betléma odpočívali u ohně pastýři a hlídali svá stáda ovcí. Najednou se kolem nich vše rozzářilo a před nimi se objevil anděl. Velmi se polekali, ale anděl jim hned řekl: „Nebojte se! Mám pro vás, i pro všechny lidi, radostnou zprávu. Dnes v noci se ve stáji u Betléma narodil Boží Syn! V tu chvíli se kolem něho objevili další andělé a všichni radostně zpívali: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj všem lidem, kteří ho milují!“
„DNES PŘIŠLA NA SVĚT LÁSKA…“
Evangelium mše svaté slavené za dne nám tuto Lásku ukazuje jako světlo a Slovo, které bylo od počátku a skrze něž všechno povstalo. Ev. Jan říká: „V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. … Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“(Jan1,4,11-14) – To je skutečnost a význam vánoc.
Vánocemi je odstartován převratný boj mezi temnotami a světlem, mezi smrtí a životem, mezi nenávistí a láskou. A Láska, která tohoto dne přišla na svět, podivuhodně zvítězila na kříži, jehož smysl ještě podivuhodněji změnila.
Světlo lásky, šířené symbolicky z Betléma, se mysticky dotýká mnoha srdcí svým světlem i teplem, a je oznamovatelem důvodu k radosti.