Autor: admin

Bible nám předkládá nádhernou větu: „V Bohu je život, který je světlem lidí. A to světlo svítí ve tmě a tma je nepohltila“ (srov. Jan 1,4-5).

Jde o protiklad: světlo a tma. A oním Božím světlem, které vstoupilo do temnoty našeho světa, je Ježíš Kristus. V něm není žádná nezřetelnost; v nás je naopak mnoho šera. Co nám chce tento text sdělit? Úžasnou věc: Boží způsob jednání. Tváří v tvář naší křehkosti Bůh neustupuje. Nezůstává ve svém nebeském nekonečném světle, ale přibližuje se, stává se tělem, sestupuje do našich temnot. Nesmířil se totiž s tím, že můžeme sejít z cesty. Když se od něj vzdalujeme, vzdalujeme se od věčnosti, od světla. Bůh proto přichází mezi nás. Pokud se považujeme za nehodné, nezastaví ho to: přijde. Pokud ho odmítneme, neunaví se nás hledat. Pokud nejsme připraveni a ochotni ho přijmout, on přesto raději přijde. A když mu zavřeme dveře před nosem, čeká. On je jako dobrý pastýř, který nás přichází hledat tam, kde jsme: v našich problémech, v naší bídě… Přichází právě tam.

A já se ptám sebe, vás i všech ostatních: chceme mu udělat místo? Možná existují oblasti života, které si necháváme pro sebe, kam nechceme Boha pustit. Dnes vás vyzývám, abyste byli konkrétní. Jaké vnitřní věci se podle mého názoru Bohu nelíbí? Jaký je prostor, o kterém si myslím, že je jen pro mě a nechci, aby sem přišel Bůh? Každý z nás ať je konkrétní a odpoví na tuto otázku. Každý někde děláme nějaké zlo – hřích. Pojmenujme ho. Pozvěte ho do svého života, zvláště do temných oblastí. Každý z nás má temná místa. On se nebojí našich hříchů: přišel nás uzdravit. Ukažme mu vše, ukažme mu hřích. Mluvte jasně a konkrétně. Buďme stateční, řekněme klidně i toto: „Ale, Pane, jsem v této situaci, avšak nechci se změnit. Prosím ale, neodcházej příliš daleko.“ To je dobrá modlitba. Buďme upřímní…

Zpracováno dle promluvy papeže Františka 2. ledna 2022.

Absolutní nekonečná dokonalost je Bůh. Bůh je láska, pravda a čistota.

Bůh stvořil člověka k obrazu svému, proto snaha člověka o lidskou dokonalost dělá Bohu radost. Proč my zdaleka dokonalí nejsme, když se chceme Bohu podobat? Naše lži, polopravdy, závisti, pýchy, hloupé hrdosti, nepochopení, odsuzování a všechny naše skutky, které jsou chápány jako zlo, nás od dokonalosti vzdalují. Rozpoznat vlastní nedokonalost a přiznat si ji je velmi těžké. Stín vidíme v důsledku působení světla, proto nedokonalost můžeme poznat díky Boží dokonalosti a nekonečné Boží milosti.

Svatý Matouš v evangeliu píše: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ A svatý Lukáš: „Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, může se učiteli podobat.“

Člověk, který se chce od Boha učit, by měl mít čisté srdce, čisté svědomí, být nezávislý na pomíjivých věcech a myslet na svůj cíl – dojít do nebe. Svatý Pavel ve druhém listu Korinťanům píše: „….očisťme se od každé poskvrny těla i duše a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží.“ Svatý Matouš také píše: „Blaze těm, kdo mají čisté srdce.“ Na cestě k cíli jsme jako při namáhavém výstupu na vysokou horu. Číhají na nás nástrahy a léčky. Když jim podlehneme, sami sobě si do cesty stavíme překážky. Hříchem padáme o kus zpět dolů, pokáním a dobrými skutky se můžeme posunout dál a výš. Nebezpečné je myslet si, že hříchy nemáme. Jak píše ve svém listu svatý Jan: „Když někdo říká, že nemá hříchy, lže….“

Na začátku nového kalendářního roku si vzájemně přejme příliš dolů nepadat. Kéž nám v tom Bůh pomáhá a naši cestu požehná.

Dobrý Bože, děkujeme Ti, že máš s naší nedokonalostí trpělivost.

Laskavý Bože, děkujeme Ti, že nám dáváš stále nové šance, abychom si své ubohosti uvědomili.

Chcete-li opravdové Vánoce …

O Vánocích se Bůh nezjevuje jako vládce shlížející shůry, nýbrž ponižuje se, aby žil a sloužil nám jako malý a chudý společník na naší životní pouti. A my se mu můžeme podobat tím, že budeme žít pro druhé lidi…

Chcete-li tedy prožít opravdové Vánoce, nezapomínejte na to, že Bůh přichází, aby byl s námi, a prosí nás, abychom se starali o lidi kolem sebe, zejména o ty nejchudší, nejslabší a nejkřehčí. Takto totiž sám Ježíš přišel na svět a jesličky nám to připomínají.

Vánoční symboly, zejména jesličky a ozdobený stromek, nás navracejí k jistotě, která naplňuje naše srdce pokojem, k radosti z toho, že Bůh se vtělil a přišel k nám na zem: žije s námi, dává našim dnům rytmus naděje. Stromeček a betlém nás uvádějí do typické vánoční atmosféry, která je součástí dědictví našich společenství: atmosféry něhy, sdílení a rodinné blízkosti. Neprožívejme falešné, komerční Vánoce! Dejme se obklopit Boží blízkostí, která je slitovná a laskavá, vánoční atmosférou, kterou do našich srdcí vlévá umění, hudba, písně i tradice.

promluva papeže Františka. Více k tématu www.vira.cz

Advent nás odkazuje k neustálé naději: připomíná nám, že Bůh je přítomen v našich lidských dějinách, které vede k jejich cíli a plnosti. Bůh je v dějinách lidstva přítomen jako „Bůh-s-námi“. Není vzdálený, je vždy s námi a často klepe na dveře našeho srdce. Putuje po našem boku, aby nás podpíral. Nikdy nás neopouští, provází nás v našich životních peripetiích, aby nám pomáhal objevit smysl této pouti i význam všednosti a naplňoval nás odvahou ve zkouškách a bolestech. Uprostřed životních bouří nám Bůh stále podává ruku. Máme milost mít Boha blízko. Očekáváme Boha a doufáme, že se ukáže. Ale také on doufá, že my se ukážeme jemu!

A na mně je jen jedno: obrátit se (k němu). Zastavit se. Neutíkat. Podívat se na něj. Nasměrovat se k němu.

A má to smysl! Protože on našemu životu rozumí lépe, než my sami. On vidí souvislosti, které my vidět nemůžeme. On má moc uzdravovat a očišťovat nás od nánosů selhání a lží, které se na nás nabalily a se kterými si sami neporadíme. Uvádí nás na cesty řešení věcí zdánlivě neřešitelných, které s sebou vláčíme. Jeho přítomnost nám dává sílu opustit pohodlné, ale zavádějící cesty. Bere do svých dlaní naši touhu oplácet zlo zlem, ovládat a využívat druhé, naši touhu po úspěchu a zajištěnosti za každou cenu, odnímá závist, strach…

Odložme tedy obavy, že setkání s ním bude znamenat nepříjemnou konfrontaci, odevzdání kompetencí a ztrátu svobody. Naopak, Bůh pravou svobodu vrací a s ní do našeho života přichází láska, radost a pokoj.

Projděme proto adventem s ujištěním, že Boží království se přiblížilo. I ke mně. A nebojme se otevírat a odevzdávat konkrétní oblasti svého života Bohu. Jen tak budou moci být Vánoce radostí z Božího království uvnitř našeho srdce.

Podle promluvy papeže Františka, www.vira.cz