Nebojte se!  Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo,  z něhož by člověk mohl a musel mít strach.  (Jan Pavel II.)

Bratři a sestry, po postní době se ocitáme ve Svatém týdnu. Připomínáme si slavný vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma, poté však jeho odsouzení, mučení a ukřižování… A také jeho slavné vzkříšení. Právě to je podstatou Velikonoc – Zmrtvýchvstání Krista. Zaposlouchejme se do slov papeže Františka.

Lidé vkládali do Ježíše mnoho falešných nadějí

Na Květnou neděli se slaví památka Kristova vjezdu do Jeruzaléma: Ježíš vstoupil do města za oslavného provolávání velkého zástupu. Lidé totiž vkládali do Ježíše mnoho falešných nadějí. Očekávali od něho například i osvobození od nepřátelských okupantů. Koho z nich by napadlo, že Ježíš bude krátce na to naopak ponížen, odsouzen a usmrcen na kříži? Pozemské naděje oněch lidí se tváří v tvář kříži zhroutily.

My však věříme, že právě v Ukřižovaném byla obnovena naše naděje. Pozemské naděje se tváří v tvář kříži hroutí, ale rodí se nová naděje, která potrvá navždy. Naděje, která se rodí z kříže, je jiná. Liší se od těch, které se hroutí, od nadějí tohoto světa. O jakou naději však jde? Jaká naděje se rodí z kříže? Mohou nám to pomoci pochopit slova, která Ježíš pronesl po svém vjezdu do Jeruzaléma: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek“ (Jan 12,24).

Ježíš padl a nechal se zlomit

Přemýšlejme o zrnku či semínku, jež padlo do země. Zůstane-li uzavřeno v sobě, nestane se nic, ale pokud pukne a otevře se, vydá život, vzklíčí, vyroste rostlina, která vydá plod. Ježíš přinesl na tento svět novou naději na způsob semínka. Stal se maličkým jako pšeničné zrno, opustil svoji nebeskou slávu, aby přišel mezi nás, „padl do země“. To však nestačilo. Aby přinesl plody, prožil Ježíš lásku až do dna, nechal se zlomit smrtí jako puká semínko v zemi. Právě tam, v krajním bodě svého ponížení, který je také tím nejvznešenějším bodem lásky, vzklíčila naděje.

Naděje se tedy rodí z kříže. Pohleď na kříž, pohleď na Ukřižovaného Krista a dostane se ti odtamtud naděje, která už nezmizí a potrvá až do života věčného. A tato naděje vzklíčila právě silou lásky, protože láska, která „všemu věří, všecko vydrží“ (1 Kor 13,7), láska, která je životem Boha, obnovuje všechno, čeho se dotkne. Ježíš proměnil náš hřích v odpuštění tím, že jej vzal na sebe.

Ježíši, s Tebou není nic ztraceno, Ty jsi má naděje.

Drazí bratři a sestry, Ježíš umírá jako pšeničné zrno a dává nám život. On je semenem naší naděje. Rozjímejme o Ukřižovaném, o zdroji naděje. Doufat s Ježíšem znamená učit se vidět již nyní rostlinu v semínku, život v kříži a ve smrti.

Postavme se doma před kříž, pohleďme na něj a řekněme:

„S Tebou není nic ztraceno.
S Tebou mohu vždycky doufat.
Ty jsi má naděje.“

Zpracováno podle slov papeže Františka

 

Příběhy k zamyšlení

banner_nk_mid

Slovo na cestu

Postní almužna

banner_nk_mid

Víra pro děti

banner_nk_mid

Svatá Anežka 1211-2019

banner_nk_mid

Pozvánky

banner_nk_mid

banner_nk_mid

banner_nk_mid

Akce pro děti a mládež

banner_nk_mid

banner_nk_mid

Počet přístupů

TOPlist