Svatí měsíce února

SV. ALEXANDR, 26. února

připomínka, biskup

Sv. Alexandr

Zprávy o Alexandru většinou začínají jeho nástupem na biskupský stolec u sv. Marka v Alexandrii. V té době mohl být asi 60tiletý. Měl mírnou povahu s něžnou láskou k věřícím. Dbal na zachovávání čisté víry a bojoval proti bludu, který začal rozsévat ctižádostivý Arius. Ten učil, že Ježíš je pouze stvořenou bytostí, která je prostředníkem mezi námi a Bohem. Alexandr se mu nejdříve snažil domluvit, ale marně.

Pyšný Arius se chtěl dostat na místo Alexandra a stále víc prosazoval své bludy. V srdci zraněný Alexandr svolal v roce 321 do sídelního města církevní sněm, jehož se z Egypta a z Libye zúčastnilo sto biskupů. Na tomto sněmu bylo Ariovo učení zkoumáno, jako bludné zavrženo a Arius byl pro svou neústupnost vyobcován z Církve.

Arius však rozesílal dopisy, v nichž líčil alexandrijského biskupa jako původce roztržky v Církvi a sebe vydával za trpitele pro čisté evangelium. Za účelem rozšíření bludařství skládal i písně a svedl mnoho věřících, kněží i biskupů. Svedený lid považoval Alexandra za původce svárů, který nevinného mudrce Aria postihl klatbou.

Křesťanský císař Konstantin neměl jasno, oč běží, přesto se vložil do sporu a chtěl dosáhnout usmíření obou stran a jednoty, proto psal Alexandrovi i Ariovi a biskupa Hosia z Kordovy poslal vyjednávat smíření. Pro beznadějný výsledek svolal r. 325 první všeobecný církevní sněm do města Niceje v Bithynii.

Na tomto koncilu se sešlo 300 biskupů a mnoho kněží a jáhnů. Mnozí byli viditelně poznamenáni tvrdým pronásledováním. Nechyběli ani zástupci papeže Silvestra. Alexandr přijel s jáhnem Atanášem a Ariovi vytkli jeho bludy. Ten pak vyložil své učení, ale byl usvědčen z bludařství. Shromáždění biskupové jasně formulovali učení katolické Církve ve vyznání víry, tak jak se modlí při slavných mších sv. Ti, kdo popírali Božskou přirozenost Krista, byli vyloučeni.

Po návratu seznámil věřící s výroky sněmu a protože se jeho pozemské putování chýlilo ke konci doporučil za svého nástupce jáhna Atanáše a pět měsíců po ukončení sněmu zemřel.

SV. GABRIEL OD BOLESTNÉ P. MARIE, 27. února

připomínka, řeholník

Sv. Gabriel Possenti

Narodil se 1.3. 1838 v Assisi a při křtu dostal jméno František. Jeho matka Anežka pocházela ze šlechtického rodu Frisciotti a otec Sante Possenti byl starostou v Assisi. 

Brzy mu zemřela matka a v něm hluboce zakořenila láska k Panně Marii bolestné. Byl jinak veselý a společenský. Držel se módy, navštěvoval divadla i zábavy. Přezdívali mu malý tanečník. Povahu měl vznětlivou a byl citlivý na pokárání.

Modlil se a v jeho životě působila milost Boží. Chtěl si za každou cenu zachovat čistotu. Čtyřikrát se závazně rozhodl, že půjde do kláštera, ale ve víru života jakoby na to zapomínal.

Na klášter myslel dvakrát v těžké nemoci, když se při lovu poranil vlastní puškou a při náhlé smrti své sestry. Pak při účasti na jedné mariánské pobožnosti měl pocit, že nebeská Matka na něj pohlédla a jakoby mu domlouvala: „Františku, svět není pro tebe, jdi do kláštera!“ Tehdy zvítězila milost a on do konce života na tu chvíli vzpomínal.

Vstoupil do přísného řádu pasionistů v Morovalle, i když ho přátelé zrazovali. Jako ostatní v řádu učinil i slib stálého rozjímání o utrpení Páně a slíbil, že bude šířit pobožnosti k trpícímu Spasiteli. Proto členové řádu nosili na levé straně černého roucha srdcovitý štítek, kde byly znázorněny nástroje utrpení Páně.

Sv. Gabriel od P. Marie Bolestné

František přijal řádové jméno Gabriel od Bolestné Panny Marie a řád se všemi povinnostmi si zamiloval celým srdcem. Sliby složil 22.9.1857 a zároveň dokončoval filozofická a teologická studia. Až o 4 roky později přijal nižší svěcení.

Jednou napsal svému otci: „Nemohu ani popsat spokojenost a radost, kterou cítím mezi těmito zdmi. Čtvrthodiny před obrazem Panny Marie, naší Těšitelky, nezaměnil bych s rokem plným světských radovánek.“ Jeho štěstí bylo ovocem vnitřního boje.

Ke komu cítil náklonnost, tomu se hleděl vyhnout, ke komu odpor, k tomu se snažil být co nejlaskavější. Nikoho nesoudil, stále prožíval Boží přítomnost a toužil být ustavičnou obětí na oltáři své Bolestné Matky. Brzy se u něj objevily příznaky tuberkulózy.

Nakonec se splnilo jeho přání zemřít mlád. Měl strach, že by ve službě Bohu mohl ochabnout. Trpěl s heroickou láskou a zemřel ve 24 letech s obrazem Bolestné Matky, kterou posledními slovy volal: „Matko moje, pojď rychle!“

SV. ROMAN, 28. února

Sv. Roman

připomínka, opat

Atributy: mnich se zvonečkem a s řetězem kolem těla, košík chleba

Pocházel z Burgundska, z chudé rodiny. Od mládí tíhl ke kontemplativnímu životu v samotě. Po smrti otce se vydal do Lyonu, aby se v klášteře u opata Sabina seznámil s pravidly řeholního života a pak odešel do Jurských hor.

Tam v údolí Kondat si postavil pod mohutným fíkovníkem z proutí chatrč a denně čerpal z duchovní četby. Používal „Poučení pro poustevníky“ od opata Kassiana a „Život otců na poušti.“ Rozjímal o životě a utrpení Spasitele a zpíval žalmy. Také obdělával půdu u svého příbytku a žil asketicky tím, že se postil a spal jen krátce.

Jeho ovdovělý bratr Lupicín jej později vyhledal a oba se společně modlili i pracovali ve svornosti a lásce, ač měli velmi odlišné povahy. Roman byl tichý a mírný, Lupicín zas přísný s nedostatkem vlídnosti. Oba se ale chtěli líbit Bohu.

Pověst o nich se začala šířit a následkem toho se k nim přidalo více mužů. Časem vystavěli klášter, tzv. Kondatské opatství, St. Claude. Roman, jenž byl na sebe přísný a na jiné laskavý a shovívavý, se stal opatem. Na výtky týkající se mírnosti odpovídal: „Nikdo nevidíme do lidského srdce, mnohý začal horlivě, ale stal se vlažným a jiný lhostejný dostoupil vysokého stupně dokonalosti.“ R. 444 byl vysvěcen na kněze.

 

Pages: 1 2 3 4 5

Příběhy k zamyšlení

banner_nk_mid

Slovo na cestu

Postní almužna

banner_nk_mid

Víra pro děti

banner_nk_mid

Svatá Anežka 1211-2019

banner_nk_mid

Pozvánky

banner_nk_mid

banner_nk_mid

banner_nk_mid

Akce pro děti a mládež

banner_nk_mid

Počet přístupů

TOPlist