Svatí měsíce února

SV. EULÁLIE, 12. února

Sv. Eulálie

panna a mučednice

Patronka: španělských námořníků, Barcelony

Atributy: hák nebo hřeben,holubice, kříž, plameny, sníh

Pocházela z Barcelony a od útlého dětství byla vychovávána v lásce k Pánu Ježíši. Později se mu zcela zasvětila. Zámožnější rodiče se s dcerou odstěhovali na statek v blízkosti města jednak prý proto, aby ji chránili před nedobrými příležitostmi a možná i z důvodu začínajícího pronásledování.

Když bylo Eulálii 14 let přišel do Barcelony vladař Dacián, jenž z příkazu císaře měl udusit křesťanskou víru v kraji. Rozhodl se mučením vyvolávat hrůzu a strach, pro který by se křesťané vzdávali víry. U Eulálie však vzbudil přesný opak.

Pro velkou lásku k Ježíši zatoužila veřejně vyznávat víru až k hrdinné smrti. V noci se vypravila do Barcelony, aby z rána předstoupila před vladaře k obhajobě křesťanství. S dětskou upřímností mu vytkla brutalitu vůči křesťanům a vyznala víru v pravého Boha.

Sv. Eulálie, mučednice

Dacián nařídil strhnout z ní šaty a bičováním přimět změnit její výpověď. Ona však zůstala pevná, věříce v sílu lásky, která ji spojovala s Ježíšem. Dacián jí znova domlouval a za odvolání sliboval propuštění i vyhrožoval umučením. Ona však odpovídala: „Kdybych odvolala, lhala bych, Krista se nezřeknu. …křehké tělo není těžké zničit, duši zničit nemůžete. Trpím pro Ježíše a zůstanu mu věrná.“

Podrážděný Dacián ji nechal natáhnout na skřipec a rozdírat železnými hřebeny. Zatím, co se na mučidle modlila, katané ji prý ještě pálili pochodněmi. Dle některé legendy zde zemřela, dle jiné ještě byla pověšena na kříž.

Pak byla vystavena jako odstrašující příklad a dána za pokrm dravým ptákům. Jako závojem ji přikryl padající sníh a třetího dne se dle legendy mužům podařilo její tělo sejmout a pohřbít.

SV. KATEŘINA DE´RICCI, 13. února

Sv. Kateřiina de Ricci

připomínka, řeholnice, mystička

Patronka: výrobců dýmek a obchodníků s tabákem

Atributy: prsten, stigmata

Narodila se roku 1522 ve Florencii v rodině šlechtice. Matka jí velmi brzo zemřela a otec ji dal na výchovu do kláštera Dominikánek v Monticelli. Ve 14ti letech ji odtud odvedl a chtěl ji provdat.

Na její prosby od svého úmyslu upustil a dovolil jí vstoupit natrvalo do kláštera v Pratu. Tam dostala řeholní jméno Kateřina. Její touhou bylo doplňovat rozjímání o utrpení Krista asketickým životem a s Ním trpět pro záchranu hříšníků. 

Kateřina Ježíše velice milovala a proto byla více obdarovaná právě utrpením, ale i zázraky a viděními. Z lásky nosila řetěz a hrubý oděv a bičováním si připomínala, co Ježíš pro nás snášel. Později ji Pán obdaroval viditelnými stigmaty a každý týden od čtvrtečního večera prožívala Ježíšovo utrpení i jeho lásku, s níž trpěl. 

Ve 25 letech sestry zvolily Kateřinu za převorku. Vládla jim víc příkladem než slovem a vedla je k dokonalosti. Některým osobnostem své doby, zejména Filipu Nerimu, psala také dopisy které se dochovaly. Svatořečená byla v roce 1746.

SV. VALENTIN, 14. února

Sv. Valentin

připomínka, kněz a mučedník

Patron: mladých lidí a jejich čisté a oddané lásky

Atributy: meč

V Římě byl knězem pravděpodobně za panování císaře Claudia II. Gothica (268-270) a původně byl dle legendy lékařem. Podle císařova názoru ženatí muži prý v armádě nepodávali tak dobré výsledky jako svobodní a z toho důvodu budoucím vojákům zakazoval vstup do manželství. Valentin však zamilované tajně sezdával. Odtud může pramenit vztah k svátku zamilovaných.

Za to a hlavně pro svou víru byl předveden před císaře, aby se zodpovídal ze všeho, co konal pro svůj vztah k Bohu. Když se ho císař zeptal proč neuctívá římské bohy, dle legendy odpověděl: „Tito bohové jsou samá nečistota a hřích. Jen Kristus je pravý Bůh a pakliže mu uvěříš, bude tvá duše spasena a ty zvítězíš nad nepřáteli.“ Císař předal Valentina náměstkovi a ten jej odevzdal soudci Asteriovi, aby zatím zůstal ve vazbě.

Valentin se tam modlil za soudcovo obrácení a ten přišel, aby Valentina vyzkoušel. Dle legendy mu řekl: Je-li tvůj Bůh opravdu jediný pravý, jak říkáš, ať skrze tebe ukáže svou moc a mé slepé dceři opět dá zrak.“ Valentin přiložil svou dlaň na oči nevidomé a modlil se. Dívka pak znovu spatřila světlo. Protože začala vidět, Asterius s celou rodinou uvěřil v Krista a požádal o sv. křest. 

Zprávy o uzdravení slepé a o obrácení soudce se roznesly po městě. Křesťané se radovali, pohany pojal hněv a zaútočili na soudcův dům. Valentina vyvlekli ven, ztloukli ho a sťali mečem.

SV. JIŘINA, 15. února

Sv. Jiřina

připomínka, panna a řeholnice

Atribut: bílá holubice

Sv. Jiřina (Georgia) se narodila v Klermontu v 6. století. Svůj život zasvětila Bohu jako řeholnice. Venkov považovala za nejvhodnější místo pro chvály Bohu. Každý den prožívala v modlitbě a hodně se postila. 

Životopisy uvádí, že když zemřela, pohřebního průvodu se účastnily bílé holubice, které se zdržovaly v blízkosti jejího těla. Při obřadech v kostele usedly na jeho střechu a pak ji doprovázely až ke hrobu. Holubičí bělost je považována za symbolické zdůraznění hodnoty jejího panenství, nevinnosti a čistoty.

SV. JULIÁNA, 16. února

Sv. Juliána

připomínka, panna a mučednice

Narodila se bohatým pohanským rodičům v Nicomédii, na území dnešního Turecka. Byla nadaná a jak dospívala, toužila stále víc po vědění a pravdě. Odvrátila se od bůžků a stala se křesťankou.

Její otec ji však přislíbil pohanskému mladíku Eleusiovi. Manželství se mělo uskutečnit v jejích 18ti letech. Juliána se dávno předem zasnoubila Kristu a bojovala mezi svým rozhodnutím a poslušností vůči rodičům.

Otec ji nutil do sňatku s pohanem Eleusiem, ona však trvala na tom, že jen v Kristu je manželství posvátným a milostiplným svazkem dvou srdcí a že mu podá ruku jen tehdy, očistí-li a posvětí-li tuto pozemskou lásku vírou v Krista. Eleusius se jejím požadavkem cítil velice pobouřen ač tvrdil, že ji miluje, ale záhy se jeho náklonnost k ní změnila v zuřivou nenávist.

Otec chtěl vězením zlomit její názor a Eleusius, který se dle legendy stal městským prefektem, ji obžaloval jako tvrdohlavou křesťanku a nařídil její mučení. Juliána byla bičována, pálena pochodněmi i mučena hladem. Nakonec byla sťata mečem.

SV. ALEXIUS A DRUHOVÉ, 17. února

nezávazná památka, zakladatelé Řádu služebníků Maariiných

Sv. Alexius

Sedm zámožných měšťanů a obchodníků: Alexej Falconieri, Bartoloměj, Benedikt, Bonfilius Monaldi, Gerardin, Jan a Rikover zpívali k poctě P. Marie chvály v ulicích města Florencie.

O slavnosti nanebevzetí Panny Marie, 15.8. 1233 se sešli v jednom chrámu, kde se jim dostalo vnitřního oslovení, vyzývajícího k dokonalému společnému životu. 

Dohodli se, že rozdělí svůj majetek chudým a společně odejdou do ústraní žít poustevnickým životem s rozjímáním o umučení Pána Ježíše a o bolestech jeho Matky.

Zašli k biskupu Ardingovi, který jim jejich úmysl schválil a pak odešli z města. Trvale se usadili na pustém vrchu Monte Senario (severně od Florencie) a odtud scházeli ke kapli zasvěcené Matce Boží, s milostným obrazem zvěstování. Kaple jim byla opěrným bodem a hlavní modlitebnou.

Zpočátku žili ve volném společenství, ale brzy z návodu biskupa založili nový řád, pro který přijali řeholi svatého Augustina, oblékli černá mnišská roucha se škapulířem a mimo Alexeje se po noviciátu nechali vysvětit na kněze. Alexej toužil po nejobyčejnější službě a proto z pokory zůstal jen laickým řeholním bratrem. Papež Alexandr IV. potom jejich řeholi s názvem Služebníci Panny Marie – servité potvrdil. 

Alexej dosáhl věku 110ti let a při jeho smrti měl řád již 10.000 členů. Dnešní památku ustanovil papež Lev XIII., který v r.1888 všech sedm zakladatelů servitů kanonizoval.

BL. JAN FASULANUS

připomínka, řeholník

Patron: umělců

Atributy: dominikánský malíř

Narodil se poblíž Florencie. Ve 20 letech se rozhodl zasvětit svůj život Bohu a vstoupil do dominikánského kláštera ve Fiesole. Vynikal zbožností a měl výjimečné výtvarné nadání, proto dostal přezdívku „Beatus Angelicus“ (blažený anděl). Řeholním jménem byl Jan.

Malování představovalo u něj i formu kazatelské činnosti vlastní dominikánskému řádu. Ve 30 letech r. 1409 přijal kněžské svěcení. Později se přestěhoval do kláštera sv. Marka ve Florencii, aby se svými freskami podílel na jeho rekonstrukci. Přes 40 jeho fresek zdobí klášterní cely, kapitulní síň i křížovou chodbu.

Výlučně tvořil náboženské motivy. V jeho tvorbě se zrcadlí i hluboké pochopení zobrazovaných tajemství a událostí. Další jeho díla se nacházejí v kapli sv. Mikuláše I. ve Vatikáně, která Jan Pavel II. obdivoval jako zázračná.

Jan, Beatus Angelicus, než se přestěhoval do Říma, byl tři roky představeným kláštera ve Fiesole. Poslední tři léta strávil v římském klášteře u kostela Santa Maria sopra Minerva, kde je i jeho hrob. Blahoslavený byl v roce 1960 Janem XXIII. a Janem Pavlem II. vyhlášen za patrona umělců v r.1982. 

Pages: 1 2 3 4 5

Příběhy k zamyšlení

banner_nk_mid

Slovo na cestu

Postní almužna

banner_nk_mid

Víra pro děti

banner_nk_mid

Svatá Anežka 1211-2019

banner_nk_mid

Pozvánky

banner_nk_mid

banner_nk_mid

banner_nk_mid

Akce pro děti a mládež

banner_nk_mid

Počet přístupů

TOPlist