Svatí měsíce února

SV. AGÁTA, 5. února

Sv. Agáta, mučednice

památka, panna a mučednice

Patronka: horníků, kojných, pastýřek, tkalců a zlatníků; vzývána i proti rakovině prsu.

Atributy: hranice, kleště, mísa, ňadra, nůžky, pochodeň , roh, uhlí

Sv. Agáta patří mezi světice s nejrozšířenější úctou už v nejstarších dobách. Nejstarší historické údaje jsou až z 5. století, většinou se jedná jen o legendární vyprávění. Celý život svaté Agáty se odehrával na Sicílii, v městě Katánii.

Pocházela z bohaté křesťanské rodiny a vynikala duševními schopnostmi i krásou těla. Zamilovala se do Krista a odmítala všechny nápadníky. 

Jeden z odmítnutých nápadníků se pomstil tím, že ji udal jako mimořádnou křesťanku. V Katanii toho času se asi zdržoval náměstek císaře Quintianus, který zatoužil získat Agátu pro sebe. Neoblomnou Agátu se rozhodl dát na převýchovu do nevěstince. Její touhu po Kristu však nezdolali. Quintianus se rozzlobil a když nic nepomáhalo, dal ji mučit. Bičovali ji, natahovali na skřipec, píchali do ní a pálili ji. Quintianus dal také příkaz odstranit její prsa.

Dle legendy ji bez jakéhokoliv ošetření strčili do vězeňské kobky a tam se jí zjevil svatý Petr a uzdravil ji. Pak ji podrobili novým mukám na střepech a žhavém uhlí, ona však zůstala Kristu věrná a plná lásky až do posledního dechu.

Křesťané z velké úcty pohřbili Agátu v novém hrobě a, dle legendy, při prvním výročí její smrti nastal výbuch sopky Etny a hrozilo zničení Katánie. Obyvatelé s prosbou k Agátě nesli z jejího hrobu plachtu proti lávě a ta se zastavila.

SV. DOROTA A TEOFIL, 6. února

Sv. Dorota

připomínka, mučedníci

Patroni: horníků, květinářek, nevěst, novomanželů, nastávajících maminek

Atributy: anděl, dítě, hranice, jablka, chlapec, koš, květy ovoce, palma, růže, věnec

Pocházela z kappadockého města Césareje v Malé Asii. V rodině byla křesťansky vychována a zaslíbila se Kristu. Odmítla proto ženicha, který se o ni ucházel. Zakrátko byla předvolána před Sapricia, který po ní vyžadoval, aby vzdala úctu uznávaným božstvům a zapřela Krista. Legenda vypráví, že když nepomohla slova, nařídil její mučení na skřipci.

Pak si vzpomněl na dvě sestry, které se zřekly víry a požádal je, aby za odměnu přiměly Dorotu k odpadu. Výsledek však byl opačný. Dorota jim prý v pláči připomněla Krista, který za ně zemřel a jeho velké milosrdenství, načež se obě sestry obrátily a veřejně odvolaly dřívější zapření. Stálo je to pozemský život a Dorotu mučení na skřipci. Netajila se radostí a s úsměvem přijala své odsouzení ke stětí.

Cestou na popravu potkala se s mladým úředníkem Teofilem, který zaslechl, že se těší do nebeské zahrady a špásovně si prý řekl o poslání květů a ovoce. A Dorota mu je přislíbila. Legenda dále uvádí, že těsně před popravou jí nebeský hošík podával tři růže a tři jablka se slovy, že jí je nebeský snoubenec posílá.

Ona mu přikázala, aby je donesl Teofilovi, jemuž je z nebeské zahrady slíbila. Teofil, který se před chvíli svému žertu ještě smál, když spatřil dar, předávaný uprostřed zimy, obrátil se, přijal víru a vyznal ji. Ještě téhož dne byl proto rovněž sťat.

SV. RICHARD, 7. února

Sv. Richard, král – poutník

připomínka, král poutník

Pocházel z anglického královského rodu a jeho manželkou se stala Vanna, příbuzná sv. Bonifáce. Podle tradice byl králem Anglosasů a vše, co měl, využíval k šíření Božího království.

Je příkladem výborného vychovatele, všechny jeho dětí dosáhly svatosti. Syn Vilibald působil požehnaně jako biskup v Eichstättu, Wunibald jako opat v Heidenheimu a Valburga byla mezi prvními řeholnicemi, které působily mezi dívkami v době sv. Bonifáce a stala se abatyší.

Richard s vděčností k Bohu se v roce 720 vypravil i se svými syny na pouť do Říma, odkud chtěli putovat i do Svaté země. Na pouti onemocněl a zemřel v městě Lucce.

SV. JOSEFÍNA BAKHITA, 8. února

připomínka, otrokyně a řeholnice

Sv. Josefína Bakhita

Své původní jméno si snad ani nepamatovala. Narodila se v muslimské rodině v Súdánu a když jako malá vytrhávala na poli plevel, byla unesena a prodána do otroctví. Od únosců dostala jméno Bakhita, což znamená „šťastná.“ Při otrockém zacházení však šťastná být nemohla. Vícekrát byla prodávána na trzích v Chartúmu a Obejde, poznala mnoho tělesného i duševního utrpení.

Pak dostala za pána italského konzula Kalista Legnaniho, který s ní zacházel jako s člověkem. Laskavost a přívětivost nových majitelů provázela však touha po domově a vlastní rodině. Jelikož politické změny přiměly Legnaniho k návratu do Itálie, vzal Bakhitu sebou. Tam ji svěřil svému příteli Michielimu, v jehož rodině se narodila dcera a pěstounka vykoupená z otroctví mu přišla vhod.

Rodina, která z důvodů pracovních povinností potřebovala odcestovat, dala dceru i s ošetřovatelkou do péče katechumenického ústavu sester kanosiánek. Bakhita se tak setkala s Bohem, jehož existenci už jako malé dítě tušila při pohledu na slunce, hvězdy a měsíc. Tenkrát si kladla otázku, kdo může být jejich pánem?

Ve vzpomínkách uvedla, že jej chtěla poznat a vzdávat mu chválu. U sester kanosiánek se jí to podařilo. Po katechumenátu přijala v lednu 1890 křest a nové jméno Josefína. Po návratu paní Michieliové, které předala dceru, zůstala v klášteře. 8.12. 1896 složila sliby v Kongregaci sv. Magdalény z Canossy. 

V klášteře vařila v kuchyni, vyšívala i bývala ve vrátnici. Zprvu svou odlišnou barvou pleti způsobovala rozruch a sama tím dost trpěla. Svoji laskavostí však získala srdce mnohých. Byla přezdívána „Africký květ“ nebo i „Šťastná sestra.“ Konec života prožila v nemoci a v agonii se vracela do doby otroctví, žádajíce povolit těžké řetězy. Zemřela v pověsti svatosti a 1.10. 2000 byla kanonizována.

SV. APOLLONIE, 9. února

Sv. Apollonie

připomínka, panna  a mučednice

Patronka: zubních lékařů

Atributy: dláto, kleště, oheň, zub

Bývá uváděno, že byla dcerou senátora Alexandrie. Žila jako panna zasvěcená Kristu a v době pronásledování za císaře Décia ji zajali, nutili, aby se zřekla Krista a poklonila se božstvům, které patřily ke státnímu náboženství. Vyrazili jí všechny zuby a rozbili čelisti. Přivedli ji k hranici ať se rozhodne: Buď pro Krista a shoří v plamenech nebo se postaví proti němu a nechají ji na pokoji.

Přijala rozhodnutí katanů, které nešlo zvrátit a v němž měla dosvědčit věrnost Kristu, jako přímou cestu k němu. Její skok do plamenů byl heroickým vyústěním jejích ctností.

SV. SCHOLASTIKA, 10. února

Sv. Scholasika

památka, panna a řeholnice

Atributy: holubice, řeholnice, kříž, lilie

Scholastika se narodila kolem roku 480 v Nursii, v umbrijských horách při hranici jako dvojče slavného bratra Benedikta, patrona Evropy. Matka Abundancia při porodu zemřela a otec Euprob, ze vznešeného rodu, svěřil děti pěstounce. Již v mladém věku se Scholastika zasvětila Bohu a pak po bratrově příkladu opustila své rodiště.

Z lásky k Bohu si oba zvolili život v chudobě, čistotě a poslušnosti. Později se usadila u Piambarole v blízkosti velkého kláštera Montecassino. Tam s bratrovou pomocí založila první ženský benediktinský klášter.

Sestrám byla mateřskou učitelkou a jí byl vůdcem a rádcem Benedikt. Scházeli se spolu jedenkrát za rok, ve dvorci mezi oběma kláštery. Jejich poslední setkání je známé zázrakem bouře, již si Scholastika vyprosila na zadržení bratra, aby s ním mohla déle hovořit o Bohu, protože cítila, že se blíží konec její pozemské pouti. Nebyla jinak mnohomluvná. Její přísloví znělo: „Mlč nebo mluv o Bohu; neboť co na tomto světě je hodno slova.“

O tři dny později měl Benedikt vidění, v němž spatřil duši své sestry v podobě holubice vystupovat do nebe. Zaradoval se, oznámil to spolubratrům a zapěl děkovný chvalozpěv za prokázanou milost. Řeholníci potom přenesli Scholastičino tělo a na Benediktovu žádost je uložili do hrobu, připraveném pro něj v montecassinském klášteře. Za krátkou dobu k ní do téže hrobky pochovali i Benedikta. Nad jejich hrobem je hlavní oltář montecassinské basiliky.

PANNA MARIA LURDSKÁ, 11. února

nezávazná památka

Panna Maria Lurdská

Panna Maria Lurdská se v Massabielle setkala ve zjeveních Bernardetě Soubirous celkem osmnáctkrát. Cílem bylo předat Bernardetě poselství, aby se lidé modlili a činili pokání za hříšníky.

Tedy výzva k obrácení v zemi, kde nejvíc vyhasínala víra a v době ohrožování svobodnými zednáři, kteří šířili liberalismus a podporovali uvolněnou morálku. P.Maria prosí z Lurd i z pozdějších míst zjevení o „Pokání!“- o obrácení. Nedotčená hříchem a plná lásky k hříšníkům si od nás přeje boj proti hříchu jako největšímu zlu. 

To, co mnohé nejvíce přitahuje do Lurd, je léčivý pramen a zázračná uzdravení. Často se přehlíží, že nejzázračnějšími uzdraveními jsou uzdravení duše. Zázračný pramen je požehnaný prostředek.

Mnozí poznávají, že důležitější je uzdravení duše než uzdravení těla. Obojím způsobem vede P.Maria Lurdská ke Kristu, kterému vždy nechává přední místo. I k uzdravování tam dochází častěji při požehnání Nejsvětější svátostí.

Vraťme se nyní k vlastnímu zjevení. Lurdský pramen vytryskl až po té, co Bernardeta na pokyn Panny Marie v označeném místě vyhrabala holýma rukama hlínu, aby se napila a umyla. Všimněme si skrytého požadavku víry. Bernardeta věděla, že tam studánka nebyla a přece dělala, co jí bylo řečeno, včetně umytí spíše blátem než vodou. Zde bylo 25.2. naznačeno, že se má vody s vírou užívat k pití a k omývání.

O měsíc později, 25.3.1858 se Paní z Massabielle představila, jak bylo již opakovaně požadováno. Řekla: „Jsem Neposkvrněné Početí.“ Tento její titul byl církví přijat o necelé čtyři roky dříve prohlášením článku víry o Neposkvrněném početí P.M. a zakotven v názvu slavnosti 8.12. 

Sv. Bernardetta Soubirous

Poslední zjevení se uskutečnilo 16.7. jako vždy s růžencem v ruce. Pro nás by to mělo být připomínkou, že skrze modlitbu růžence můžeme obdržet mnoho milostí a Božího požehnání, nejen pro sebe, ale i pro druhé. Slavit památku P.M. Lurdské povolil papež Lev XIII. v roce 1891 a její oslavu na celou církev rozšířil v r. 1907 Pius X. 

Církevně uznaných zázračných uzdravení z lurdského pramene za sto let (do roku 1959) bylo 58, ale úlevu přinesla tato pouť mnohem většímu počtu lidí. Výzva Matky Boží k pokání probudila v církvi hlubší zájem o modlitbu a službu lásky a podnítila péči o trpící a nemocné. Proto byl také tento den vyhlášen Světovým dnem nemocných. 

Tento den je velkou připomínkou, abychom znovu objevili důležitou přítomnost trpících v křesťanském společenství a stále více hodnotili jejich cenný přínos. Prostému lidskému pohledu se bolest a nemoc mohou jevit jako absurdní skutečnosti: když se ale člověk dá osvítit světlem evangelia, dokáže vyhmátnout její hluboký spásonosný význam. (Jan Pavel II.)

Pages: 1 2 3 4 5

Příběhy k zamyšlení

banner_nk_mid

Slovo na cestu

Postní almužna

banner_nk_mid

Víra pro děti

banner_nk_mid

Svatá Anežka 1211-2019

banner_nk_mid

Pozvánky

banner_nk_mid

banner_nk_mid

banner_nk_mid

Akce pro děti a mládež

banner_nk_mid

Počet přístupů

TOPlist