Svatí měsíce prosince

SV. EDMUND KAMPIÁN, 1. prosince

Sv. Edmund Kampián

mučedník, nezávazná památka

Patron: holičů a kadeřníků

Atributy: jezuita, kniha

Edmund Kampián se narodil 25.1. 1540 v Londýně jako syn katolického knihkupce. Byl energický, dobře se učil a měl řečnické nadání. Ve 13 letech měl v Londýně uvítací proslov ke královně Marii z rodu Tudorovců a později, r. 1566, vítal v Oxfordu i královnu Alžbětu.

Na zdejší univerzitě získal ve 24 letech akademický titul „Master of Arts“ a otevřela se před ním kariéra doktora filozofie. Téhož roku 1564 se nechal svést ctižádostí a přísahou uznal královnu za hlavu anglické církve. 1.8. 1569 odešel do Dublinu v Irsku a pak do Douai v severní Francii. Tam nastoupil do semináře pro Angličany, smířil se s katolickou církví a přijal podjáhenské svěcení.

V roce 1573 odešel do Říma požádat o přijetí do jezuitské řehole. Odtud byl na vlastní přání poslán do rakouské provincie. Ta měla domy v Čechách i na Moravě a tak se Edmund dostal do naší země. Noviciát začal v Praze a dokončil v Brně.

Poté se vrátil mezi pražské studenty, učil v jezuitském Klementinu rétoriku, filosofii a teologii. Také založil jejich první Mariánskou družinu. Pro konání akademií psal divadelní hry v latině i když uměl česky. V roce 1579 byl v Praze vysvěcen na kněze. 

Sv. Edmund, mučedník

Chtěl se vrátit do Angliem ale byl předem prozrazen anglickým slídilům. K přátelům v Londýně dorazil 26. června a o svátku apoštola Petra měl přesvědčivé kázání o jeho vyvolení do čela církve a jeho právoplatných nástupcích. 

Členům královské rady poslal prohlášení, že se za ně modlí zástupy mladých apoštolů, kteří jsou připraveni za jejich obrácení postoupit mučení i smrt. Pronásledování se začalo stupňovat, ale P. Edmund Kampián zvládl v Oxfordu napsat a vytisknout 400 brožurek s názvem „Deset důvodů“.

Návštěvníci oxfordského kostela Panny Marie je ráno 29.6. 1581 našli na lavicích. Tři týdny poté bylo místo v Lyford Grange, kde sloužil mši svatou pro 60 věřících, prozrazeno odpadlým Eliotem policii a ta si pro něj přišla se zbraní, při bohoslužbě 21. července.

Byl vězněn a mučen na více místech. V polovině listopadu byl odsouzen ke kruté smrti pověšením, vykucháním a čtvrcením v londýnském Tyburnu. S ním byli odsouzeni a 1.12. přivedeni na popraviště Radulf Sherwin a Alexandr Briant.

SV. BIBIÁNA, 2. prosince

Sv. Bibiána

panna  a mučednice

Patronka: epileptiků; vzývána kvůli problémům s alkoholismem, duševně nemocným, bolestem hlavy

Atributy:  palma, sloup, důtky

Narodila se údajně kolem roku 350 v Římě, jako dcera císařského úředníka. Tradovaná podání zasazují příběh Bibiány do období dvaapůlleté vlády císaře Juliána, jenž se pokusil o obnovení pohanské vlády tvrdým pronásledováním křesťanů.

Rodina Flavianova v křesťanském duchu vychovala dvě dcery, vedle

Bibiany (uváděné i pod jménem Viviana) i Demetrii. Nový římský prefekt Apronián, dosazený r. 362, začal hned s pronásledováním křesťanů a mezi prvními oběťmi si vyhlédl rodinu Flaviána. Při předvolání mu nařídil, aby se zřekl své víry. Za odmítnutí dal Flaviánovi vypálit na čelo potupné znamení a vyhnal ho do míst, kde údajně asi 22. prosince zemřel hlady. Zbytek jeho rodiny po nějakou dobu věznil.

Matku Dafrosu dal prý 4.1. 363 popravit mečem a pohledné, zbožné dcery, které se navzájem posilovaly ve víře, mučit. Demetria údajně na následky mučení hladem zemřela 21.6. a Bibiánu, kterou na začátku prosince dal prefekt katům, se nejprve pokoušel připravit o to, čeho si nejvíce cenila, o víru a mravní čistotu.

Bibiana byla odsouzena k nejkrutějšímu bičování. Přivázána ke sloupu, podle některého podání skonala při bičování důtkami s olověnými kuličkami, podle jiného ji po bičování jeden z biřiců probodl dýkou. Její tělo bylo pohozeno u tržiště a věřící je za noci uctivě pohřbili do blízkosti její sestry a matky. 

SV. FRANTIŠEK XAVERSKÝ, 3. prosince

Sv. František Xaverský

památka, misionář

Patron: jezuitů, šíření víry, všech misionářů, námořníků, cestovního ruchu

AtributyIndové, jezuita, křest domorodců, kříž, lilie

Narodil se 7.4. 1506 na hradě Xavier v baskické části království Navarra v severovýchodním Španělsku, jako nejmladší z pěti sourozenců. František odešel studovat na univerzitu do Paříže.

Měl živou až ohnivou povahu, byl ambiciózní, nadprůměrné inteligence a také tolerantní. Od začátku druhého roku vysokoškolského studia bydlel společně s tichým melancholickým studentem Petrem Favre.

Vlivem protichůdných povah se prý docela dobře doplňovali. Petr svou rozvážností častěji mírnil ostřejší projevy Františka. Na podzim 1529 přibyl k těmto dvěma starší, invalidní student, již zmiňovaný Ignác z Loyoly. S tímto novým spolubydlícím se František přátelil velmi pomalu, ale nakonec se sjednotili na ideálech, směřujících k založení nového řádu.

V roce 1530 František dosáhl akademického titulu Magister na úrovni dnešního doktorátu filozofie a stal se docentem i ředitelem jednoho univerzitního kolegia. O čtyři roky později, 15.8. 1534 přišel do kaple sv. Dionýze na pařížském Montmartru s Petrem Fabrem, čtyřmi dalšími druhy a s Ignácem z Loyoly, aby pod jeho vedením založili řeholní společnost jezuitů. Učinili slib žít v chudobě, čistotě a službě duším ve Svaté zemi nebo být k dispozici papeži coby Kristovu zástupci.

Sousoší sv. Františka Xaverského

Na podzim téhož roku František pod Ignácovým vedením konal duchovní cvičení a jeho životním programem se stala spása duší. V letech 1535-1536 František studoval teologii a připravoval se na svátost kněžství, kterou přijal se svými druhy v červnu 1537 v Benátkách a primici měl ve Vicenze.

Hlavním cílem bratří bylo papežské schválení společnosti Ježíše. Papež Pavel III. ji schválil roku 1539 ústně a 27.9. 1540 i písemně. Ignáce již začátkem roku 1540 požádal portugalský král Jan III. o vyslání jeho bratří do indických misií. 

V první etapě cesty obepluli mys Dobré naděje a přibližně po pěti měsících dorazili do Mosambiku na pobřeží Afriky. Zde museli přečkat zimní období a po moři mohli pokračovat až v únoru.

Po velmi náročné cestě, při níž ho provázela mořská nemoc a byl stále k službě námořníkům, vojákům, odsouzeným, otrokům a dalším nejrůznějším cestujícím, začal v Mosambiku pečovat o nemocné i přes svou vyčerpanost a onemocnění.

Goa, která bývala portugalskou kolonií v Indii, se stala prvním Františkovým působištěm v této zemi. Svou činnost začal v městské nemocnici u těch, kteří sem rovněž odněkud připluli. Po pěti měsících byl poslán na jih k mysu Kanyakumari.

Tamní domorodci se živili lovem perlorodek a hovořili tamilštinou. František jim do tohoto jazyka nechal přeložit základní modlitby církve a desatero. Tamilštinu se teprve začal s velkými obtížemi učit a pak prý jako v ulicích Goa, svolával k výuce katechismu zvonečkem. Neúnavně o Bohu hovořil s dětmi i dospělými.

Žil pak mezi obyvateli souostroví Moluk (patřící dnes Indonésii). Udává se, že v některém měsíci pokřtil až na 10.000 Indů. V začátku roku 1545 plul do Malaky a pak dále na ostrov Ambon. Odtud po tříměsíčním působení na ostrov Ternate.

Sv. František, misionář

Po skončení této cesty, kterou jako apoštolský nuncius pro Dálný východ považoval za svou povinnost, se dozvěděl o existenci Japonska. V Goy rozdělil úkoly novým misionářům TJ a na džunce čínského námořníka se v srpnu 1549 přeplavil k břehům Japonska.

Pěšky se vydal do Miyaka, kde se mu vysmáli a k císaři se nedostal. Během dvou let však pro víru získal aspoň pět set Japonců. Při návratu předpokládal obrácení Číny, které přispěje i k rozšíření křesťanství v této zemi.

V listopadu 1552 doplul na ostrov San Čoan poblíž Kantonu. Zde vyhladovělý a v horečkách z podchlazení 3.12. zemřel ve věku 46 let zemřel. Blahořečený byl 25.10. 1619 papežem Pavlem V. a svatořečený 12.3. 1622 papežem Řehořem XV.

Pages: 1 2 3 4 5

Příběhy k zamyšlení

banner_nk_mid

Slovo na cestu

Víra pro děti

banner_nk_mid

Svatá Anežka 1211-2019

banner_nk_mid

Pozvánky

banner_nk_mid

banner_nk_mid

banner_nk_mid

banner_nk_mid

Akce pro děti a mládež

banner_nk_mid

banner_nk_mid

Počet přístupů

TOPlist