Svatí měsíce ledna

SV. SULPICIUS SEVERUS, 29. ledna

Sv. Sulpicius

připomínka, biskup

Dospíval na královském dvoře v Galii. Byl prý pážetem, dosáhl vzdělání a později se stal biskupem v Bourges v Akvitánii. Jako biskup vynikal moudrostí, láskyplnou aktivní pastýřskou péčí i vytrvalou snahou o zavedení řádu. Toto na něm chválí svatý Řehoř Turonský.

Životopisy vyzdvihují jeho evangelizační schopnosti se zmínkou o obracení heretiků a židů, které vedl k prameni křesťanské víry. Vynikal jako ochránce a sjednotitel. Při budování kláštera dal na jeho bránu tři výzvy: „Bojuj za Boha.“ „Pomáhej chudým.“ „Pamatuj na svůj konec.“

Tyto výzvy měly být směrnicemi duchovního života.

  1. stát vždy na straně Boží – znamená usilovný boj proti hříchu, který nás staví na opačnou stranu.
  2. láska k bližním musí být zjevná skutky a jde především o ty nejpotřebnější.
  3. myšlenky na smrt, která je něco jako promocí života, představují významnou přípravou na okamžik definitivního předstoupení před Boha, který o mně všechno ví.

SV. MARTINA, 30. ledna

Sv. Martina

připomínka, panna a mučednice

Patronka: města Říma

Atributy: lilie, meč, palma

Pocházela z bohaté římské rodiny, její otec byl členem senátu. Některé životopisy uvádí, že v mládí osiřela a pak své srdce zasvětila Ježíši, kterého milovala a toužila se mu podobat.

V rozjímání si prý často představovala jeho tvář lidmi uráženou a poplivanou. Připomínala si lásku, která z ní vyzařovala během veřejného působení i v době utrpení. Toužila být vnímavou Kristovou učednicí. Vynikala křesťanskými ctnostmi a stala se jáhenkou.

Zbožnost Martiny a její štědrost k chudým se stala známou a proto byla předvedena před tribunál císaře Alexandra Severa. Ten se považoval za tolerantního ke křesťanství pro svůj postoj ke všem zajímavostem, mezi něž zahrnul i Krista, tím ho však jen zařadil mezi božstva, uctívaná císařskou rodinou.

Sv. Martina, mučednice

Martina byla označena za tu, která ubližovala římským bohům. Snad to byl hlavní motiv mučení Martiny. Po Martině bylo požadováno, aby prokázala stejnou úctu dalším božstvům císaře.Martina odmítla z lásky k Bohu i k lidem.

Autoři, popisující mučednictví Martiny, uváděli hrůzná utrpení, ze kterých vždy vycházela bez úhony. Martina prošla utrpením bez úhony na své duši. Martina čerpala sílu v myšlence na spojení s milujícím Kristem, na jeho tvář.

Chtěla vydávat svědectví, že jen Kristus je pravý Bůh. Byla prý předvedena před sochu Apola, protože po ní chtěli, aby i jeho uznala za Boha. Výsledkem však bylo zničení sochy, možná zemětřesení, kterému padl za oběť i chrám, v němž byli jeho kněží. Nakonec ji sťali mečem. Svátek sv. Martiny mučednice byl slaven již v VIII. století. 

SV. JAN BOSKO, 31. ledna

Sv. Jan Bosco

památka, kněz a vychovatel, zakladatel řádu selesiánů

Patron: katolických vydavatelů, nebeský ochránce učňovské mládeže 

Atributy: děti, studenti, vyobrazován v kněžské klerice

Narodil se 16.8. 1815 ve vesničce Becchi v Piemontu. Měl staršího bratra Josefa a nevlastního Antonína, kterému bylo o 7 let více. Otec František pracoval jako rolník a námezdní dělník a když byly Janovi dva roky, zemřel na zápal plic. Jan vyrůstal ve velké chudobě a zbožnosti, vzorně vychováván matkou Markétou. V době úmrtí manžela jí bylo 29 let.

Rodina i přes potíže s Antonínem, který neměl pochopení pro Janovy duchovní ideály, fungovala velmi dobře, protože se držela správného pořadí hodnot. Jan vynikal od dětství dobrou pamětí a apoštolským nadšením, bavil ostatní provazochodectvím a komediálními kousky, aby pak se s nimi modlil a dával jim duchovní poučení.

Podle Antonína to byl důkaz Janovy lenosti. Kvůli Antonínovi a touze po studiu začal Jan brzy pracovat. Přivydělával si různým způsobem u sedláků a při pozdějších studiích jako dělník, krejčí, číšník.

Zakladatel řádu selesiánů

Po vysvěcení na kněze začal své působení v Turíně. Don Cafasso ho vzal do vězení, kde viděl mnoho hochů od 12ti do 18ti let, sebraných na ulici pro krádeže. Vedla je k tomu závist k bohatým, kteří těžili z jejich práce a je nechávali žít v bídě.

Společnost je dala do vězení o chlebu a vodě. Víc pro ně nedokázala udělat. S průmyslovou revolucí přicházelo do města z venkova mnoho mládeže, o kterou se nikdo nestaral.

Jan Bosco se v roce 1841 setkal se zednickým učněm. Ten pak řekl kamarádům o mladém knězi a jeho nabídce pomoci nejen vyprávěním o Bohu, ale i při shánění jídla a bydlení.

Tak se začala utvářet pozdější oratoř. Do roka bylo kolem Jana Boska přes 80 hochů. V roce 1854 jich jen v jeho domově bydlelo 125 a za dalších osm let již počet hochů dosáhl 600.

Pomocnicí při výchově, zejména co se týče domácích prací, se stala jeho matka Markéta. Finanční a jinou hmotnou pomoc hledal různě. Jan Bosco hledal mladým nejen práci, ale také je navštěvoval na pracovištích. Oni z toho měli radost a zaměstnavatelům se líbil jeho zájem, který byl příslibem nadějné budoucnosti.

Don Bosco na dobové fotografii

Když byl obdivován Janův systém výchovy, odpovídal, že spočívá na třech základech: rozum, náboženství a laskavost.

Říkal, že: „I ten největší nezbeda má v sobě něco dobrého a krásného. Je třeba to objevit a rozvíjet. Mladý člověk musí cítit, že je milován. Potom svého duchovního vůdce také miluje, obdivuje a poslouchá. Láska se nerozčiluje a zapomíná, když jí někdo ublíží.“ „Na ty,vůči nimž uplatňujeme nějakou moc, hleďme jako na syny. Panujme jim jen proto, abychom jim lépe sloužili.“

V roce 1853 otevřel učňovské dílny pro krejčí a obuvníky, pak pro stolaře, tiskaře a kováře. Výchově mládeže se věnoval celý život. Nedal se pohnout, ani když papež projevil zájem, aby se přestěhoval do Říma a stal se jeho poradcem. Býval s ním však občas v kontaktu a přispěl k vyhlášení dogmatu o papežské neomylnosti.

Jan Bosco měl i dar prorockých vidění, která popsal sv. Otci a z nichž se mnohá vyplnila za Janova života. On sám měl mnoho nepřátel a přece své dílo dovedl k velkým úspěchům. Společnost, ze které chtěl vytvořit řeholní řád, zabývající se výchovou mládeže, vložil pod ochranu sv. Františka Saleského. V roce 1858 svůj plán poprvé předložil papeži Piu IX., který jej nakonec oficielně schválil až 3.4. 1874.

V zápase o schválení díla se často utíkal k Panně Marii Pomocnici křesťanů, jí zasvěcoval svou činnost i akce s mládeží, kterou vedl ke Kristu v eucharistii. 

V době jeho úmrtí měla salesiánská společnost 6 řeholních provincií s 57 domy v nichž bylo 774 řeholníků a 276 noviců. Roku 1929 byl blahořečený a v r. 1934 kanonizován. Jan Pavel II. jej jmenoval „otcem a učitelem mládeže.“

 

Pages: 1 2 3 4 5

Příběhy k zamyšlení

banner_nk_mid

Slovo na cestu

Víra pro děti

banner_nk_mid

Svatá Anežka 1211-2019

banner_nk_mid

Pozvánky

banner_nk_mid

banner_nk_mid

banner_nk_mid

banner_nk_mid

Akce pro děti a mládež

banner_nk_mid

banner_nk_mid

Počet přístupů

TOPlist