Svatí měsíce ledna

SV. VINCENC ZE ZARAGOZY, 22. ledna

Sv. Vincent ze Zaragozy

nezávazná památka, jáhen a mučedník

Patron: cihlářů a hrnčířů, dřevorubců, námořníků, vinařů

Atributy: červená jáhenská dalmatika, havran, kříž, oheň, rošt

Pocházel z Aragonie (území dnešního Španělska). Své vzdělání dovršil pod patronací biskupa Valeriána v Zaragoze. Ten jej také vysvětil na jáhna a učinil z něj svého pomocníka k hlásání Božího slova. Vincenc se osvědčil svým řečnickým nadáním a dalšími ctnostmi.

Za pronásledování císařem Diokleciánem byl ve Valencii u moci Publius Dacián, který pilně plnil císařovy rozkazy. Jím pověření biřici odvedli v řetězech biskupa Valeriána i s jeho jáhnem k Daciánovu soudu do Valencie.

Mladý Vincenc vystupoval jako mluvčí biskupa a velmi neohroženě hájil víru. Prohlásil: „Jsme křesťané a vyznáváme víru v Ukřižovaného Krista a jsme hotovi za ni položit i život.“ Daciánovi, který jej dal krutě zmučit na skřipci, řekl: „Jsem připraven trpět pro Krista víc, než tvá zloba může vymyslet.“ Byl rozdrásán a pečen na rožni. Potom se mu v žaláři rány podivuhodně zahojily a zemřel.

Některé zprávy uvádí, že biskup Valerián byl poslán do vyhnanství, jiné, že zemřel už ve vězení. Tělo Vincence mělo být potravou dravců, ale dle legendy tomu zabránila přítomnost havranů. S velkým kamenem pak bylo vhozeno do moře. Přesto je křesťané našli vyplavené na břehu a s úctou pohřbili. Sv. Vincenc je jedním z umučených jáhnů vzývaných v litanii ke všem svatým.

SV. HILDEFONS, 23. ledna

Sv. Hildefons

připomínka, biskup

Atributy: ornát předávaný Matkou Boží, psací potřeby

Pocházel ze vznešené hispánsko-vizigótské rodiny ve Španělsku. Od mládí se cítil přitahován k řeholnímu životu. Nakonec přes odpor rodiny utekl do kláštera Kosmy a Damiána na okraji Toleda. Vynikal tam příkladným chováním, ctnostmi a vrozenými dary.

Měl velmi dobré vzdělání ze sevilské duchovní školy, založené sv. Izidorem. Sám byl opatem mužského kláštera, ale v Římské Bibliothece sanctorum je uvedeno, že zvolen arcibiskupem byl po smrti Evžena II. ještě jako jáhen v roce 657. 

Jako ctitel Panny Marie k předvánočnímu svátku očekávání Ježíše (již zrušenému pro zdvojenost se svátkem „Zvěstování P.M., ale tehdy ve Španělsku velkolepě slaveném) složil mešní texty. Výtvarně známý je jeho mystický zážitek s Pannou Marií v noci ze 17. na 18. prosince, v němž se slavil zmíněný svátek. Viděl se v procesí a nebeským světlem osvícená katedrála všechny kolem naplňovala bázní. Pak na své katedře spatřil Pannu Marii obklopenou anděly. Zvala ho laskavými slovy blíž a dala mu ornát, který měl oblékat při jejích svátcích.

Ildefons vedle hymnů k její oslavě zanechal i více spisů. Nejznámější je traktát O panenství Panny Marie, který je nejstarším dochovaným náboženským spisem ve Španělsku. Jeho životním dílem je velká bibliografie všech církevních spisovatelů. 

SV. FRANTIŠEK SALESKÝ, 24. ledna

Sv. František Saleský

památka, biskup a učitel církve

Patron: katolického tisku a spisovatelů, saleziánů

Atributy: biskup, svatozář, kříž, srdce, psací potřeby s listem

Narodil se na zámku Sales v Savojsku 21.8. 1567 jako potomek venkovského šlechtického rodu. Od šesti let chodil do školy v La Roche, kde se začal učit vedle francouzštiny i latinu. V 15ti šel studovat filosofii a právo do Paříže. Dalším jeho jazykem se stala řečtina a oblíbeným předmětem řečnictví.

Jezdil na koni a cvičil se v šermu. Jeho duchovní formaci pozitivně ovlivnili jezuité v Clermont. V době studií ve věku 19ti let prošel krizí víry. Z krize mu pomohly tyto modlitby: „Bože, obětuji ti celé své srdce a kdyby se stalo, že bych tě nesměl milovat v nebi, chci tě milovat, alespoň pokud žiji.“ A druhá modlitba byla k Matce: „Rozpomeň se nejlaskavější Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu a prosil o tvou přímluvu…“

Po studiu v Paříži pokračoval v Padově, kde dosáhl titulu doktora práv ve 24 letech. V savojském Chambéry se stal členem senátu, ale kariéra ho nelákala, toužil po kněžství. Pro dříve získané teologické znalosti proběhla jeho příprava na kněžství tak rychle, že již 18.12. 1593 přijal kněžské svěcení. Jeho cesta pak vedla do kalvínského kraje Chablais, kde se mu podařilo obrátit 25 tisíc kalvinistů.

Biskup a učitel církve

V roce 1599 byl Klementem VII. jmenován pomocným biskupem a po třech letech převzal ženevské biskupství, jehož sídlo pro nesnášenlivost kalvínců bylo v Annecy.

Žil prostě a skromně i jako biskup. Své příjmy považoval za majetek chudých. Všude kázal, uděloval svátosti, navštěvoval nemocné, podporoval chudé, kam přišel šířil pokoj a lásku.

Dával nejen cenné rady, ale dle potřeby napomínal, těšil, usmiřoval rozbroje. Naslouchal kněžím i věřícím a pomáhal jim řešit jejich problémy. Během tří let provedl vizitaci svých 450ti farností včetně těch v horách obtížněji dostupných. Postní kázání konával na různých místech své diecéze. 

Vydal směrnice pro vyučování náboženství. Jeho výuka byla jednoduchá, jasná, používal mnoho příkladů. Měl bohatou korespondenci, napsal na 6000 dopisů, které se později staly základem knihy „Filotea,“ nazvané též „Návod ke zbožnému životu.“

Osobnost sv. Františka Saleského dokreslují jeho výroky na téma zbožného života a vztahů k druhým lidem: „Nechci žádnou zvláštní, neklidnou smutnou a mrzutou zbožnost, nýbrž mírnou, vlídnou, příjemnou a přátelskou; prostě svobodnou a veselou zbožnost, která je milá Bohu i lidem….Lepší je mlčet, než dokazovat pravdu bez lásky.“ Jeho vztah k nepřátelům byl takový, že řekl: „Kdyby mi nepřítel vyloupl jedno oko, druhým se na něj přátelsky podívám.“

Z lásky zemřel vyčerpáním již v 55ti letech v Lyonu. Kanonizován byl roku 1665 a v r. 1877 Piem IX. prohlášen za učitele církve.

OBRÁCENÍ SVATÉHO PAVLA, 25. ledna

svátek

Obrácení sv. Pavla

Připomínáme si Boží zásah, kterým byl do prvotní církve povolán za nového apoštola její pronásledovatel, aby z židovského národa donesl víru v Krista do pohanského světa.

Byl to Pavel z Tarsu v Kilikii, hebrej, požívající práv římského občanství a nazývaný Šavel. Rodem patřil k izraelskému kmeni Benjamin a jeho židovské jméno Saul (Šavel) měl po králi, od nějž byl odvozován jeho původ. Jeho rodiště Tarz se nachází na území dnešního Turecka. Bylo kulturním a obchodním střediskem Římské říše.

S tím souviselo Šavlovo časné získání znalostí řecké kultury a později římského práva. Vzdělal se v řeckých vědách a vyučil stanařskému řemeslu. Byl poslán do Jeruzaléma, kde jako žák Gamaliele vyspěl ve znalce Starého zákona a horlivého farizeje i pronásledovatele křesťanů.

Nechyběl při kamenování sv. Štěpána, byť pouze opatroval pláště aktérů. Pak pokračoval v pronásledování Kristových vyznavačů s přesvědčením, že slouží Bohu, kterého miluje.

Na cestě do Damašku, odkud chtěl v poutech přivést křesťany, byl zasažen mocí Kristova světla. „Padl na zem a uslyšel hlas: Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Saul řekl: Kdo jsi, Pane? On odpověděl: Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat. …Saul vstal ze země, otevřel oči, ale nic neviděl. Museli ho vzít za ruce a dovést do Damašku. Po tři dny neviděl, nic nejedl a nepil.“(Sk 4,9)

U Šavla zvolil Bůh prostředek svého zjevení ve prospěch celé církve. V tomto zjevení Saulovi byl dar i pro nás – připomeňme si, jaké vedení skrze Pavla máme v jeho listech. Jaký vzor v jeho spolupráci s Duchem svatým, pro jehož působení se Pavlovo srdce plně otevřelo. Setkání s Kristem ho proměnilo ho v nejhorlivějšího hlasatele evangelia.

SV. TIMOTEJ, 26. ledna

Sv. Timotej

památka, biskup

Atributy: biskup s kyjem a s kameny

Timotej pocházel z Lystry v Lakónii (dnes je to město v Turecku). Po otci, který mu brzy zemřel, byl řeckého původu. Timotej byl zdatný a dosáhl vyššího vzdělání. S apoštolem Pavlem se zřejmě setkali, když zavítal do Lystry při své první misijní cestě do Malé Asie.

K hlubšímu seznámení došlo asi o tři roky později, r.50-52, kdy apoštol Pavel se znovu dostal do Lystry, jak vypráví Bible, „Bratří v Lystře a v Ikoniu o něm (o Timotejovi) vydávali dobré svědectví, a Pavel ho chtěl vzít s sebou. Z ohledu na tamější židy jej dal obřezat: všichni totiž věděli, že jeho otec byl pohan.“(Sk 16,2-5)

Sv. Timotej, biskup

Pak provázel ap. Pavla a plnil úkoly z jeho pověření. Pavel jej jmenuje na začátku některých svých dopisů (jako by je psali společně – 1Tes, 2Tes, 2Kor, Kol, Fp, Fm). Kolem roku 55 byl jako jáhen poslán Pavlem s 1.listem do Korintu. Timotej dále provázel Pavla do Achájska (na dnešní jižní území Řecka).

Po společném návratu do Jeruzaléma byl Pavel uvězněn, odveden do Césareje a nakonec do Říma. Timotej tam Pavlovi pomáhal a v nemoci ho ošetřoval. Po prvním Pavlově římském věznění, asi v letech 61-63, podnikli spolu ještě apoštolskou cestu do Efezu, kde Timotej měl za úkol vést místní církev, kde vzrůstalo nebezpečné šíření bludných nauk.

Pavel věděl, že se na něj může spolehnout. Jak blízký byl jeho srdci je patrné z toho, že ho nazývá milovaným synem (viz 1Tim 1,2). Jejich vztah je krásným vzorem pro vztahy mezi biskupem a jáhny. Je to vztah otcovského vedení a důvěry, kterým je podporována horlivost božích služebníků.

Při druhém Pavlově uvěznění v Římě byl Timotej k němu opět povolán, ale po Pavlově smrti se jako biskup vrátil zpět do Efezu. Dle některých životopisných údajů, uvádějících jeho mučednickou smrt, byl zbit holemi a usmrcen kameny. 

SV. ANDĚLA MERICIOVÁ, 27. ledna

Sv. Anděla Mericiová

nezávazná památka, panna

Patronka: sester voršilek

Atributy: kříž, růženec, schodiště nebo žebřík,děti, které vyučuje

Narodila se 1. 6. 1474 v Desenzano u Verony na severu Itálie. V 15 letech již neměla ani jednoho z rodičů a jako sirotek byla se svou sestrou vychovávána u strýce v Salò. Po brzké smrti své sestry vstoupila Anděla do 3. řádu sv. Františka v Brescii. 

Ve 22 letech se po smrti strýce vrátila do Desenzano. Dostalo se jí vidění dlouhého schodiště spojujícího zemi s nebem, na něm viděla mladé dívky a vnímala hlas, který ji vyzýval, aby se věnovala výchově děvčat a nasměroval ji k pozdějšímu založení nového řeholního společenství.

Hned kolem sebe začala shromažďovat děvčata, která učila různým potřebným pracím pro manželství a zároveň je učila poznávat a milovat Boha. Svoji energii čerpala z pohledu na kříž. 

Patronka voršilek

V roce 1516 přijala pozvání jedné rodiny a přestěhovala se do Brescie. I tam se věnovala výchově děvčat. Po delší době vykonala kající pouť do Svaté země, pravděpodobně jako přípravu na svatý rok 1525.

U příležitosti slavení onoho roku se v Římě setkala s papežem Klementem VII., který schválil její činnost a nabízel jí za působiště Řím. Ona se však vrátila do Brescie.

Tam získala po čtyřech letech první spolupracovnice a za další čtyři roky jich měla 12. Za patronku společenství si zvolily svatou Voršilu, ctěnou jako ochránkyni mladých děvčat. Založení voršilek je uváděné až datem 11. 11. 1535 a v následujícím roce veronský biskup kardinál Kornádo schválil pravidla jejich společného života.

Oficiálně se Anděla stala první generální představenou v roce 1537 a za necelé tři roky po krátké nemoci zemřela. Její řeholní společenství v té době mělo 159 sester. V současnosti má řád 18 větví. Andělu Mericiovou kanonizoval Pius VII. v roce 1807.

SV. TOMÁŠ AKVINSKÝ, 28. ledna

Sv. Tomáš Akvinský

památka, kněz a učitel církve

Patron: dominikánů, filozofů, katolických škol a fakult, knihkupců, studentů, teologů

Atributy: dominikán, drahokam, holubice, hvězda, kalich, kniha, lilie, monstrance

Pocházel z početnější hraběcí rodiny, spřízněné s císařským rodem Hohenstaufů na severu Itálie. Jeho otec Landolf byl hrabětem z Akvina. Matka Teodora pocházela z knížecího rodu v Normandii.

Rodiče dali Tomáše již v pěti letech na výchovu do montekasinského kláštera. Bylo to rozhodnutí otce, který chtěl mít jednoho syna opatem slavného kláštera. Tomáš byl velmi nadaný a již jako jedenáctiletý byl považován za schopného studia na vysoké škole.

Své dospívání prožil na univerzitě v Neapoli při studiu filosofie. Mezi spolužáky volnější morálky se utvrdil v mravních zásadách a lásce k Bohu. Seznámil se s dominikány a s dokončením studia (mezi 16ti a 20ti) požádal o vstup do jejich řádu. To se nelíbilo příbuzným a proto jako novic měl odcestovat do Říma a pak do Bologně.

Jeho rodní bratři Landulf a Rinaldo s četou svých vojáků jej zastavili za Sienou a jako zajatce ho poslali do rodného Roccasecca. Tam ho čekala matka s jeho sestrami, aby jej prosbami, lichotkami i slzami přiměly vystoupit z řádu. Nepomohla ani krutost bratrů, kteří ho bili a roztrhali jeho řeholní oděv.

Použili i prodejnou dívku, která ho měla svést. Vše bez úspěchu. Tomáš se ve vězení učil nazpaměť Písmu sv. a studoval spisy Aristotela a Lombarda. Nakonec za pomoci sester uprchl. Mladší, která jej chtěla více přemlouvat, získal pro řeholní povolání.

Učitel Církve

Tomáš odcestoval v doprovodu spolubratrů přes Neapol a Řím do Kolína nad Rýnem. Tam byl v letech 1248-1252 žákem dominikánského vědce a světce Alberta Velikého. Uplatnil tam také své filozoficko-teologické schopnosti i když byl zpočátku pro dřívější zážitky samotářský a mlčenlivý, takže studenti mu dali přezdívku sicilský „Němý vůl.“ Profesoři předpovídali: „Oněmíme, až tento vůl promluví.“

Albertem byl navržen pro katedru na pařížské univerzitě, kde učil v letech 1252-1259. Zde dostal další přezdívku: „Doctor Angelicus“ či „andělský učitel.“

Každou svoji přípravu začínal modlitbou před křížem a jeho nejmilejší místo bylo před Nejsvětější svátostí. Kristu v eucharistii také předkládal své spisy a jemu věnoval své schopnosti, které uplatňoval k Boží cti a chvále. 

V roce 1259 byl profesor Tomáš Akvinský jmenován generálním kazatelem v Itálii, kam byl představenými povolán. Kazatelské činnosti se věnoval ne mnoha místech v Itálii. 

Znovu se do Paříže na univerzitu vrátil v roce 1268 na příkaz generálního představeného řádu. V bouřlivé době obdivuhodně zvládl situaci a obhájil žebravé řády zejména spisy „O dokonalosti duchovního života“ a „Proti pomlouvačům.“ Pak pokračoval v psaní svého největšího díla: „Summa teologie.“ V tomto díle, na němž pracoval od roku 1265 do smrti, shrnul všechna svá bohovědecká bádání.

Od konce roku 1273 jej začala sužovat nemoc, která souvisela s jeho vyčerpávající činností. Začal s přípravou na smrt a prožil částečné vidění nebe. Následkem nazírané dokonalosti pokládal své spisy za slámu a plevy.

Tomáš se vydal na cestu i přes zdravotní potíže na všeobecný církevní sněm v Římě, smrt jej však zastavila ve Fossanuova, v cisterciáckém klášteře 7. března. 

V roce 1323 byl kanonizován, 28.1. roku 1368 byly jeho ostatky přeneseny do Saint-Germain v Toulouse a v r.1567 byl vyhlášen za učitele církve. Patronem katolických škol je oficiálně od r.1880.

Pages: 1 2 3 4 5

Příběhy k zamyšlení

banner_nk_mid

Slovo na cestu

Víra pro děti

banner_nk_mid

Svatá Anežka 1211-2019

banner_nk_mid

Pozvánky

banner_nk_mid

banner_nk_mid

banner_nk_mid

banner_nk_mid

Akce pro děti a mládež

banner_nk_mid

banner_nk_mid

Počet přístupů

TOPlist