Římskokatolická farnost Slatina u Bílovce

křest - rok 2011

biřmování – rok 2012

eucharistie – rok 2013

V současnosti tedy prožíváme druhý rok přípravy zaměřený na svátost biřmování.

Nabízíme zde výňatek z pastýřského listu biskupa ostravsko-opavského Františka Lobkowicze:

Bratři a sestry,

Novým liturgickým rokem vstupujeme do dalšího roku přípravy na 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje. Po roku věnovaném první a nejzákladnější svátosti – křtu svatému, chceme obrátit svou pozornost ke svátosti biřmování.

Takto tematicky zaměřený rok může být pro nás podnětný v několika oblastech. Za prvé je to příležitost pro všechny, kdo již byli biřmováni, aby v sobě přijatý dar znovu obnovili. Vždyť biřmování přijali třeba již dávno a sami možná tenkrát nerozuměli, co znamená. Navíc ne vždy byla možnost či ochota se řádně na biřmování připravit. Pro nezrušitelné znamení na duši, které svátost působí, je možné ji přijmout pouze jednou. Ale není to nějaká uzavřená etapa v životě křesťana, naopak, účinky biřmování mají být na nás stále více zřejmé a my, skrze dar Ducha, se máme stávat živými údy církve. Vhodnou příležitostí k obnově této svátosti bude jistě velikonoční doba a zvláště novéna před Slavností seslání Ducha svatého.

V této souvislosti se obracím také na jednotlivá farní společenství s prosbou o modlitbu za ty, kteří, ač pokřtěni, s církví prakticky nežijí. Je to velká skupina našich bratří a sester, za které jsme také jako údy jednoho mystického těla Kristova zodpovědní. Milost jim udělená leží ladem. U příležitosti Roku biřmování chtějme pamatovat také na ně. Ať je Duch svatý osvítí, otevře pro ně nový horizont víry a přivede k životu ve společenství církve.

S Rokem biřmování se otevírá současně také velké téma působení Ducha svatého v životě křesťana. Vždyť duchovní život je vlastně životem s Duchem svatým a v Duchu svatém. Využijme tento rok, abychom více porozuměli působení Ducha svatého, abychom se naučili rozeznávat jeho vnuknutí a jeho přítomnost. Častěji se k Duchu svatému obracejme se svými prosbami, svěřujme mu důležitá rozhodnutí a situace, které nás čekají. Důvěřujme mu, že nám napoví správné slovo, když bude potřeba obhájit víru, že posílí naši vytrvalost, když přijdou zkoušky. Vnímejme jeho působení v souvislostech a ve skutečném významu toho, co jsme prožili.

Bratři a sestry, přijměme Rok biřmování především jako výzvu k obnově našeho života v Duchu svatém. Ať k nám dolehnou slova svatého Pavla k Efesanům:„Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?“ (Sk 19,2). Tehdejší Efesané vůbec o Duchu svatém nevěděli. My, kteří jsme uvěřili Kristu a byli pokřtěni
a biřmováni, bychom měli znovu otevřít svá srdce jeho působení. „Proudy živé vody poplynou z nitra toho, kdo ve mne uvěří“. To řekl Ježíš o Duchu, kterého měli přijmout ti, kdo v něho uvěřili. (Srov. Jan 7,37-39). Kéž to platí také o nás.

Adventní čas, do kterého vstupujeme, nás přivádí k postavě Panny Marie. Ona nás učí cestě, která je posvěcována přítomností Ducha svatého. Je to život v Kristu, který působením Ducha i skrze nás stále působí ve světě, je to život
v moci Božího slova, jemuž nám dává porozumět, je to život modlitby, ve které v nás volá „Abba, Otče!“, je to život oběti, ke které nám Duch dává v naší slabosti sílu. Díky Duchu svatému nejsme tedy pozadu v žádném daru, jak nám to připomíná svatý Pavel v dnešním druhém čtení. Kéž nám nebeská Matka vyprosí sílu, abychom Rok biřmování nepromarnili, ale učinili z něj další radostný krok v obnově přijatého pokladu víry, který nám přinesli svatí Cyril
a Metoděj.

K tomu vám žehná váš biskup František Václav

UPLYNULÝ ROK KŘTU

Z olomoucké arcidiecézé vyšel nápad vytvořit logo tohoto roku. Nabízíme toto dílo k prohlédnutí, spolu s meditací nad jeho významem.

Myšlenky o křtu papeže Benedikta XVI.

Co křest dává?

Křest nás Ježíš napojil na sebe a křtem se stal zároveň jakoby mostem, mezi sebou a námi vybudoval, cestou, po níž lze dojít k Němu. Křest dává životu člověka smysl, sílu dobra, která je silnější než všechna myslitelná ohrožení a zkáza, jež na něj možná čekají. Křest je dnem díků a radosti z toho, že je tu nový život a s ním nová naděje, která bude předávána světu a jeho dějinám. Zároveň je v něm obsaženo gesto prosby k Bohu, aby tohoto člověka chránil a žehnal mu. Nový život je vložen do mocných rukou toho, který je silnější než temné mocnosti světa. On sám jej obejme.

Křest je Boží duhou nad naším životem, příslibem velkého Božího „ano“,dveřmi naděje a zároveň návodem, který ukazuje, jak docílit toho, aby byl člověk člověkem: máme být spojeni s vlastní rodinou a s církví Boží, a tak být v živém a osobním vztahu s Ježíšem Kristem a jít po jeho cestách. S Ním jdeme správně. Hledíme-li na Něj, víme, že Bůh je větší než naše srdce.

Křest dává člověku současně rodinu, která je větší, silnější, věrnější‚ otevřenější, širší a početnější než jeho vlastní rodina – je to rodina věřících, rodina církve. Nebuduje se sama a nehledá pouze svou cestu, nýbrž ve spojení s Kristem je napojena na věčné světlo Boží, na Pravdu, která se stala Cestou. Křest je opravdu vítězstvím nad smrtí a všemi budoucími temnotami, jistotou, že člověk je svěřován dobrotě, která je mocí, – dobrotě, která jej neušetří těžkostí, ale o níž víme, že je silnější než veškerá temnota. Lidský život díky síle této dobroty je a zůstává dobrý i v temnotách, jimiž musí člověk projít.

Člověk potřebuje křest

Každý člověk je především nadějí. Jen člověk může být nositelem nové naděje, neboť poklady země a přírody zůstávají hluché a němé a nepřinesou nic, pokud pravým zdrojem naší energie, která otevírá zdroje energie země, nebude lidský duch a lidské srdce. Jen člověku je dáno přetvořit zemi v Boží zahradu nebo ji ve své umíněnosti a zaslepenosti „spotřebovat“. Člověk je člověku nadějí, ale také nebezpečím, neboť pochází od Stvořitele a je vzat z prachu země. Nosí v sobě novost Boží myšlenky, ale zároveň už na něj, jak ukazují dějiny, padá stín ohrožení. Když mluvíme o této dvojznačnosti, vyjadřujeme ve skutečnosti to, co nám církev chtěla říci učením o dědičném hříchu. Člověk v této situaci potřebuje „křest“, dotyk někoho jiného.

myšlenky použity z letáčku Arcibiskupství olomouckého