Obecně o svátostech

V den letnic, sesláním Ducha svatého, se církev viditelně představila světu. Dar Ducha svatého zahajuje nový čas „rozdávání tajemství“: čas církve, v němž Kristus zjevuje, zpřítomňuje a sdílí své dílo spásy prostřednictvím liturgie své církve, „dokud on nepřijde“.

Duch svatý je v liturgii vychovatelem víry Božího lidu, tvůrcem „mistrovského Božího díla“, kterým jsou svátosti. Duch chce a působí v srdci církve, abychom žili z života vzkříšeného Krista. (Katechismus katolické církve 1076, 1091)

Symbolem Ducha svatého je nejčastěji holubice, voda, oheň, oblak a světlo nebo ruka.

Svátosti Nového zákona ustanovil Kristus a je jich sedm – křest, biřmování, eucharistie (sv. přijímání), smíření (sv. zpověď), pomazání nemocných, manželství a kněžství. Sedm svátostí se týká všech důležitých okamžiků života křesťana: díky nim se u křesťanů život z víry rodí a vzrůstá, dostává se mu uzdravení i daru poslání. (KKC 1210)

Svátosti uvedení do křesťanského života

  • křest, biřmování a eucharistie – pokládají základy každého křesťanského života. (KKC 1212)

Svátosti uzdravovaní

  • smíření, pomazání nemocných – díky těmto svátostem v sobě uchováváme Boží život získaný skrze křest, biřmování a eucharistii. Tento nový Boží život může být oslaben, ba dokonce ztracen hříchem. V těchto svátostech se Ježíš projevuje jako lékař našich duší a těl. (KKC 1420)

Svátosti ke službě společenství

  • manželství, kněžství – jsou zaměřeny na spásu druhých. K osobní spáse přispívají tím, že slouží druhým. (KKC 1533)