U staršího kněze se zastavil mladý muž, kdysi jeho žák: „Pane faráři, říkal jste nám, že s Bohem se člověk může setkat, že může prožít Boží blízkost, přítomnost. Léta se o tento zážitek pokouším. Byl jsem na horách, cestoval jsem i pouští, kolika krásnými katedrálami jsem prošel.““ – „A zažil jsi někde přítomnost Boží?“ – ptá se kněz. – Ne, nikde! A jak vy, otče, vy jste někdy blízkost Boží zažil?“ 

Starý kněz se usmál, rozhlédl se po světnici, teple ozářené podvečerním sluncem, vyhlédl na zahrádku, odkud zněl křik vrabců a vzdálený ruch vesnice. Pak se obrátil ke svému hostu a chtěl mu říct: „Bůh je zde s námi, nevnímáš to?“. Ale říct mu to nemohl. Mladý člověk se mezitím zvedl, rozmrzelý, že kněz je už starý sklerotik s dlouhým vedením, a spěšně odcházel hledat jinde.

Každé místo světa svědčí o přítomnosti Boží. Všude jsme přítomností jeho Ducha obklopeni. Boží hlas nás všude oslovuje. Ale vyprávění Starého zákona o zážitku proroka Eliáše na hoře Oreb svědčí, jak snadno je možné Boží hlas přeslechnout. Prorok čekal, že zazní v bouři, hromu, blesku, ale bylo to jinak, než čekal. Až v tichém vánku byl Bůh.

Tak je tomu i dnes. Ne v senzačních událostech, ale v tichých zážitcích mluvil hlas Boží, vane Duch svatý. Jenže právě toto my dnes málo umíme: ztišit se, zamyslet se.

Zažil jsem takovou sváteční chvíli letos na procházce. Seděl jsem na břehu řeky a nechal jsem na sebe působit svět klidu před sebou. Postupně jsem začal vnímat, že část toho obrazu je klidná, statická – třeba pás lesa vzadu, a část obrazu že je ve stálém pohybu, dynamická – vlny na řece, sítiny u břehu, oblaka na obloze.

I v mém nitru je to podobné – někdy klid, jindy rušno až bouřlivě. A pak mne napadlo: Tady přede mnou je hybnou silou všeho vítr. Jaká je to síla, co hýbe mým životem? Je to dobrý vítr Ducha Božího? Nebo jsou to bouřlivé nápory zlého pokušení? A tu se zrodila v mé mysli modlitba. Modlitba velké síly a vroucnosti: „Duchu svatý, vánku Boží – ty mne veď, aby mnou nezmítala žádná zlá vichřice.“ 

Jak dlouho tenhle zážitek blízkosti Boží trval, nevím… Snad jen okamžik… Ale teď už vím: celá příroda je vedle své reality také obrazem a podobenstvím. Něco jako plakát, který mluví o blízkosti Stvořitele. Příroda mluví… zpívá chvalozpěv na svého Tvůrce. Nevěříš? Pojď na procházku do lesa. Posaď se pod stromem a poslouchej v tichu…

Bůh se projevuje pokaždé jinak. Jednou cítíme, že je nám zcela blízko. Často musíme čekat jako Eliáš, až se vše kolem nás zklidní, abychom pocítili vanuti Ducha svatého. Někdy musíme skládat drobné události života dohromady jako mozaiku, abychom uviděli obraz Boží pomoci. Ve svých představách rádi vyhlížíme Boha jako soudce, jako mstitele, který by se měl zjevit v oblacích a uvést věci světa radikálně do pořádku.

A jsme zneklidnění, že se nezjevuje, že se na to a ono může „jen tak dívat“ – že tu není. Ale On tu je! On mluví všude: v přírodě, v kostele… ale jsme na tom jako Petr. I my často bojujeme s protivětrem, s nocí, se strachem. I nás zavolá často Boží hlas“ „Pojď za mnou.“ Hlas Páně zlomí strach a my jako Petr jdeme nad vodami života, nad hloubkami strachu.

Starozákonní proroci říkají: Ticho je začátek dobrého slyšení. Duch Boží přichází jako tichý vánek. Bůh nám jde vstříc i uprostřed bouře, uprostřed protivenství. Jen jde o to, abychom neztratili Pána z očí, abychom nepřeslechli jeho volání: „Pojď za mnou.“ Určitě všimli jste si, jak letos byly louky poseté pampeliškami. Snad milióny jich byly – jako lidí na světě. Ale když jste si cestou kolem louky na chvíli sedli a zadívali se na ty květiny zblízka, pak tohle srovnání s lidmi vytanulo tím zřetelněji.

Tolik je těch květů, ale ani dva nejsou stejné. Každý je v něčem svůj, jiný než všechny ostatní. U lidí je to také tak. Každý z nás je jedinečný, jiný, než všichni lidé. Větrný vánek sem ty rostliny zasel – a nám vdechlo žití a bytí také vanutí, vanutí Ducha Božího.

I nás zavanul Duch svatý  na určitou louky života, do určité země, obce, domu, rodiny… Zde máme kvést, pravě na této louce našeho člověčenství. Když si tohle uvědomíme, nebudeme se klamat představami: „Já, kdybych se tak narodil v jiné rodině, kdybych se byl narodil někde na Západě, kdybych byl ve velkém městě – kdybych byl na venkově – to bych si žil!“ Tohle jsou spekulace nanicovaté: a přece tady mám kvést.  Zde mám svým životem zviditelňovat jas Božího slunce. Tady je moje louka na které mám vést život.

Jenom tak může každý z nás žít spokojeně, když přijme svou životní situaci. Když přijme svou louku a tuto louku zkrášluje svým kvetením, svým zrcadlením Boží dobroty a krásy. Když se necháme vést Duchem Božím. Květy pampelišky se se západem slunce zavírají. Bez tepla slunečních paprsků nemohou kvést.

My lidé rozkvétáme do krásného a radostného bytí také jen ve světle a teple Boží lásky, pod plameny Ducha svatého. A tak přijměme s chutí poslání Pána Ježíše: I pro nás platí to, co Pán Bůh udělal s apoštoly. Dechl na ně a řekl: „Přijměte Ducha svatého. Jděte do celého světa. Učte. Pomáhejte. Získávejte mi učedníky. Já vás posílám…“ A většina z nás to poslání plní víc, než si to uvědomujeme. Vanutí Božího Ducha rozfoukává tvůj dobrý příklad, tvé dobré slovo na louky světa ve všech směrech.

Nepřeslechni to: každé tvé dobré slovo, přátelská rada, podaná ruka na pomoc – každý tvůj dobrý skutek někde žije a kvete, a bude ještě žít, i když každý z nás bude dávno mrtev. Ti, kteří se neuzavírají před vanutím Ducha svatého nám mohou říct, jak je hezké žít s pampeliškami na slunné louce života. Jak radostné je rozsévat semínka lásky a svěřovat je vánku Ducha svatého.

VZÝVÁNÍ DUCHA SVATÉHO

Přijď, Duchu moudrosti, a osviť náš rozum, abychom stále jasněji poznávali Kristovo učení, zapal naše srdce, abychom se radovali z jeho velikosti a krásy, posilni naši vůli, abychom podle něho stále dokonaleji žili.

Přijď, Duchu rozumu, a nauč nás veškeré pravdě, abychom alespoň trochu pochopili, jaká je šířka a délka, výška a hloubka nekonečné moudrosti a vědomosti Boží.

Přijď, Duchu rady, a nauč nás v každé životní situaci správně se rozhodnout pro to, co je ke cti a slávě Boží a co prospěje ke spáse našich duší.

Přijď, Duchu síly, a posilni naši statečnost a odvahu, abychom se nebáli překážek a s tvou pomocí vykonali, co od nás Bůh žádá.

Přijď, Duchu umění, a nauč nás správně rozeznávat řád hodnot, stupnici dobra, abychom pro dobra menší neodmítali hodnoty vyšší, pro dobra hmotná hodnoty duchovní.

Přijď, Duchu zbožnosti, a prohlubuj v nás synovskou důvěru dětí Božích, zdokonaluj naši modlitbu, abychom se k Bohu obraceli vždy upřímně a s naprostou důvěrou.

Přijď, Duchu bázně Boží, a naplň nás láskyplnou věrností, abychom přemáhali hřích a vše, co nás odvádí od Boha. – Amen. 

 

Příběhy k zamyšlení

banner_nk_mid

Slovo na cestu

Slezská lilie

banner_nk_mid

Víra pro děti

banner_nk_mid

Svatá Anežka 1211-2019

banner_nk_mid

Pozvánky

banner_nk_mid

banner_nk_mid

Akce pro děti a mládež

banner_nk_mid

banner_nk_mid

Počet přístupů

TOPlist